Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Austere - To Lay Like Old Ashes

AustereTo Lay Like Old Ashes

Sorgh5.10.2012
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Příliš dlouhé na podobné stesky. Stopáž bych zkrátil a hned by deska působila jiným dojmem. Ale i tak sympatická práce.

Stylovým zaměřením jinde, přísahám na jiné modly a přesto místy zabočím, kopíruji meandry života a přímou linii zavrhuji. Nejde stále česat jablka a hrušky, když z vedlejšího břehu zavoní ananas.

 

Ve velmi blízké minulosti jsem zachytil nervózní vlnění a zanedlouho už zaseklý drápek klíčil v záhybech šedé kůry u mě doma v mozku. Depresivně temné zdroje nevyhledávám, avšak tady si dílko jednoduše našlo mě. Tehdy pro mě na moment skončil letošní rozesmátý květen, byl odplaven kapkou ryzího neštěstí a na chvíli tak opět zavládl chlad.

 

Při poslechu několik let starého trápení australských Austere se šeřík kvetoucí před naším činžákem sehnul až k zemi, jako by skládal hold nedaleko vadnoucímu zlatému dešti. Protinožci, kteří jsou mladými holobrádky na scéně, poslali do světa úder a nebude lehké jim ho vrátit.

Jejich novinka To lay like old ashes přinesla ne úplně běžnou  kombinaci poměrně živelné hudby se sebevražedným jekotem, který nahání husí kůži na hřbetě. Album přináší asociace, je lehké podlehnout dojmům a změnit na chvíli dimenzi. Hypnotický trans je naštěstí narušován pravidelným střídáním tempa, nemělo by tedy dojít k újmě či odpotácení zasažené osoby pod kola dálkového kamionu. Chvíle, kdy ostří kuchyňského nože setrvačně, chladně a bezcitně přejíždí po zubožených předloktích, jsou co chvíli střídány šílenými seky řeznického sekáčku vedených na temeno iluzorního hrdiny. Kulisami budiž lesklé kachličky, koupelna, smalt a ocel.

 

Je to nadmíru povzbudivý poslech. Křeč a bolesti jsou za sklem, dívám se a necítím, pouze jistá míra empatie mi může přiblížit utrpení bližního. Ale zocelen podobnými excesy se vydržím dívat do konce a zajisté si to užiju. Nehodlám ejakulovat, ovšem svrbění v podbřišku se oddávám se smyslným úsměvem na rtech. Sadista ve mně, masochista vedle něj, oba dostávají svůj prostor se projevit. Tu náhle se ryk ztrácí a já nevěřícně naslouchám čistému zpěvu, který vnáší pocit normálnosti do dění kolem mě. Je ho jako šafránu, ale přichází v pravou chvíli. Léčí a    srovnává místy již zhroucený mozek. Podařené osvěžení.

 

Austere na své labutí písni potvrzují svoje směřování a deklasují pozitivismus na všech frontách. Na druhou stranu si myslím, že jejich tvorbě by zcela prospěla poloviční stopáž alba, délka přes padesát minut hudbu devalvuje atmosférickým stereotypem a zájem po čase upadá. Jako já. Někdy během poslechu jsem plynule odešel do snění. Zdálo se mi o moři a skalách, na kterých se sušil ptačí trus. Po depresích ani památky.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Sarapis / 21.2.18 8:27

Machine Head nesleduji a už je to dlouho, co jsem naposledy slyšel Burn My Eyes, ale na tom nezáleží. Chci se vyjádřit ke stopáži. Copak by Nuclear Blast mohl mít tak krásné 2LP edice a úžasné limitky a prodávat je za 25, potažmo 66,66 eur, kdyby mělo album třeba jen 40 minut? Dřív kapely osekávaly nahraný materiál, aby se to vešlo na vinyl, dneska se to natahuje na dva, i když na to kapely ty nápady ani nemají. Machine Head stejně jako jiní musí generovat minuty, aby se uživili a nemuseli někam do fabriky, takže jim nezbývá než ředit. Lidi to spolknou, ve vlaku přes Spotify stejně žádné umění nepotřebujou a sběratelé jsou rádi za každý gram asfaltu navíc:)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky