Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Autumnist - Anatomy Of Shadows

AutumnistAnatomy Of Shadows

Jirka D.11.2.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo od AMPromo
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Jedno z pozoruhodných alb loňského roku, za kterým stojí za to se ohlédnout.

K projektu Autumnist přistupuju podle všeho z úplně jiného směru než jejich tradiční posluchačská základna. Částečně tak soudím asi proto, že jejich první (The Autumnist, 2009) a třetí (False Beacon, 2018) album byly obě oceněny v anketě Radio_Head Awards jako album roku, zatímco já k nim přišel skrze druhou desku Sound of Unrest (2013), která jednak žádnou takovou cenu nedostala, jednak jí mám úplně nejraději a rovněž se prý nese v duchu mírného odklonu od elektroniky k organičtějšímu zvuku. Uvádí se v dostupných materiálech. Takže asi není pro Autumnist tak úplně typická. Asi na tom něco bude.

 

Autumnist

 

Loni v září na domácím slovenském labelu Deadred vyšla nahrávka čtvrtá, která podle všeho žádný odklon nenabízí, ale přesto mi sedla výtečně (na rozdíl třeba od False Beacon), a to tak, že se mi od té doby v různých odstupech, ale pravidelně objevuje v přehrávači. Jak je to možné?

 

Autumnist, jak už jsem psal výše, je v podstatě projekt Vlado Ďurajky, kolem kterého je seskupen ansámbl dalších muzikantů, jejichž nástrojové spektrum na to jde hodně zeširoka. Kytara, baskytara, bicí, syntezátory, trombon, trubka, saxofon, samozřejmě zpěv a do toho samotný Vlado se svými zvuky, rovněž syntezátory, vstřícným pohledem k psychedelii, krautrocku, EBM, klasickému disco a dostatečnou fantazií dát to všechno dohromady, přes sebe, neztratit se v tom, a ještě z toho vykřesat něco zajímavého. Což se tentokrát myslím povedlo skvěle a album Anatomy of Shadows tak nabízí pestrou žánrovou i výrazovou paletu, která se nijak nebije, nekříží a přes velký rozptyl použitých prostředků ve výsledku vytváří celistvě působící a posluchačsky vděčnou desku se silnou atmosférou.

 

 

Kde v ní začít? Tohle je otázka na každého jednotlivě, ale osobně doporučuju temnější, pulzující věci typu Table Mountain, která v sobě má sílu soundtracku nočního města, v jehož uličkách se krásně bloudí, ale taky se v nich možná schyluje k něčemu ošklivému. Z druhého konce můžete zkusit velmi lehkou, éterickou Softie s hostující Ninou Kohout, která mi v tom nejlepším připomíná tvorbu Floexe a i přes svou light náturu neztrácí nic z vnitřního, podpovrchového pnutí, které lze cítit napříč celou nahrávkou. Výborná je i zpěvná a na desku docela auforická Storm Away, nebo naopak velmi temná Bring You Fade. V podstatě bychom tímto došli k tomu, že každá skladba umí něco nabídnout, každá se po chvíli stává samostatnou jednotkou, jednoznačně poznatelnou a svébytnou, a v důsledku je pak těžko něco vybírat - doporučit lze prostě poslech od A do Z. 

 

Anatomy of Shadows balancuje mezi mnoha žánry a přístupy, aniž by jako album působilo roztržitě nebo nesouměrně. Dominantní elektronika do sebe vstřebává vlivy psychedelie, blíže nespecifikované alternativy, ale třeba i inteligentního popu, což všechno dohromady tmelí lehce potemnělou, zamyšlenou a takovou zamlženou náladou, do níž je zážitek se opakovaně nořit. Je to deska poslechová, přemýšlivá a k přemýšlení podbízející, takže bych spíš odhadoval, že cílová skupina se bude rekrutovat z podobně naladěných jedinců. Čím jsem starší, tím víc mám pro něco takového pochopení.

 

Autumnist


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky