Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Autumnist - Anatomy Of Shadows

AutumnistAnatomy Of Shadows

Jirka D.11.2.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo od AMPromo
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Jedno z pozoruhodných alb loňského roku, za kterým stojí za to se ohlédnout.

K projektu Autumnist přistupuju podle všeho z úplně jiného směru než jejich tradiční posluchačská základna. Částečně tak soudím asi proto, že jejich první (The Autumnist, 2009) a třetí (False Beacon, 2018) album byly obě oceněny v anketě Radio_Head Awards jako album roku, zatímco já k nim přišel skrze druhou desku Sound of Unrest (2013), která jednak žádnou takovou cenu nedostala, jednak jí mám úplně nejraději a rovněž se prý nese v duchu mírného odklonu od elektroniky k organičtějšímu zvuku. Uvádí se v dostupných materiálech. Takže asi není pro Autumnist tak úplně typická. Asi na tom něco bude.

 

Autumnist

 

Loni v září na domácím slovenském labelu Deadred vyšla nahrávka čtvrtá, která podle všeho žádný odklon nenabízí, ale přesto mi sedla výtečně (na rozdíl třeba od False Beacon), a to tak, že se mi od té doby v různých odstupech, ale pravidelně objevuje v přehrávači. Jak je to možné?

 

Autumnist, jak už jsem psal výše, je v podstatě projekt Vlado Ďurajky, kolem kterého je seskupen ansámbl dalších muzikantů, jejichž nástrojové spektrum na to jde hodně zeširoka. Kytara, baskytara, bicí, syntezátory, trombon, trubka, saxofon, samozřejmě zpěv a do toho samotný Vlado se svými zvuky, rovněž syntezátory, vstřícným pohledem k psychedelii, krautrocku, EBM, klasickému disco a dostatečnou fantazií dát to všechno dohromady, přes sebe, neztratit se v tom, a ještě z toho vykřesat něco zajímavého. Což se tentokrát myslím povedlo skvěle a album Anatomy of Shadows tak nabízí pestrou žánrovou i výrazovou paletu, která se nijak nebije, nekříží a přes velký rozptyl použitých prostředků ve výsledku vytváří celistvě působící a posluchačsky vděčnou desku se silnou atmosférou.

 

 

Kde v ní začít? Tohle je otázka na každého jednotlivě, ale osobně doporučuju temnější, pulzující věci typu Table Mountain, která v sobě má sílu soundtracku nočního města, v jehož uličkách se krásně bloudí, ale taky se v nich možná schyluje k něčemu ošklivému. Z druhého konce můžete zkusit velmi lehkou, éterickou Softie s hostující Ninou Kohout, která mi v tom nejlepším připomíná tvorbu Floexe a i přes svou light náturu neztrácí nic z vnitřního, podpovrchového pnutí, které lze cítit napříč celou nahrávkou. Výborná je i zpěvná a na desku docela auforická Storm Away, nebo naopak velmi temná Bring You Fade. V podstatě bychom tímto došli k tomu, že každá skladba umí něco nabídnout, každá se po chvíli stává samostatnou jednotkou, jednoznačně poznatelnou a svébytnou, a v důsledku je pak těžko něco vybírat - doporučit lze prostě poslech od A do Z. 

 

Anatomy of Shadows balancuje mezi mnoha žánry a přístupy, aniž by jako album působilo roztržitě nebo nesouměrně. Dominantní elektronika do sebe vstřebává vlivy psychedelie, blíže nespecifikované alternativy, ale třeba i inteligentního popu, což všechno dohromady tmelí lehce potemnělou, zamyšlenou a takovou zamlženou náladou, do níž je zážitek se opakovaně nořit. Je to deska poslechová, přemýšlivá a k přemýšlení podbízející, takže bych spíš odhadoval, že cílová skupina se bude rekrutovat z podobně naladěných jedinců. Čím jsem starší, tím víc mám pro něco takového pochopení.

 

Autumnist


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky