Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Avenger - Shadows Of The Damned

AvengerShadows Of The Damned

Bhut19.4.2011
Zdroj: CD
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Drsné, chmurné a temné album. Po zvukové stránce jedinečné a čisté. Po hudební stránce vynikající a pohltivé. Kvalitní záležitost. Opravdu výborný debut a krok kupředu.

Prvotní album tuzemské formace Avenger nese jméno "Shadows Of The Damned". A právě tyto "stíny prokletých" Vás budou provázet po celý jeho poslech. Nenechají Vás vydechnout a neustále budou nahánět strach a nenávist.

Hudba ovšem není příliš agresivní a rychlá. Převážně se jedná o střední tempo. Ovšem její potemnělá nálada a chmurný avšak čistý zvuk má za následek onen pocit, jakoby kolem Vás tančilo několik tajemných postav, které nevěstí nic dobrého. Bicí mají specifický zvuk, který můžeme slyšet snad jen u téhle smečky. Kytary jsou drsné, tvrdé a položené mezi hranicemi black metalu a death metalu. Basa pak v pozadí chraplavě vrní a uceluje celkový dojem temnoty. Zpěv je příjemně vzteklý a hrubý. Mnohdy Vás nutí si notovat se zpěvákem. Opravdové stíny prokletých tak vystupují ze záhrobí.

 

V první písni, které vytváří takové intro nejprve slyšíte, jak se to všechno probouzí. Zavřete-li oči, jistě uvidíte tajemný hřbitov zahalený mlhou, který se jeví jako zdánlivě tiché a klidné místo. Ovšem najednou se začíná kypřit půda na hrobech. Říkáte si: "To je jen krtek". Ale v okamžiku, kdy na světlo měsíční vykoukne první kostlivá ruka snažící se pak odhrabat zbytek hlíny a vynořit tím tak celou postavu, zmocní se Vás pocit, že něco není v pořádku a, že se asi budete bát. Jak uhranutí zůstanete stát uprostřed této oživlé knihy mrtvých. Nohy jakoby zakořenily do země, či je snad cosi drželo. Máte však strach se na ně podívat, člověk nikdy neví, co by to nakonec mohlo být. Ve světle půlnoční luny se již nádherně vykreslují siluety podivných napůl zetlelých postav. Ty se k Vám stále blíží a blíží s šibalským avšak přátelským úsměvem. Inu, vítají Vás. Dorazí tedy na vzdálenost dvou metrů a ukáží směle směrem hloubeji do nitra hřbitova. Nezbývá Vám nic jiného, než vykročit. Tyto bytosti jdou však s Vámi a počínají vyprávět příběhy dávné minulosti plné utrpení, bolu, nenávisti a zla. Otevírá se před Vámi šest kapitol. Každá z nich je doprovázena hudbou tajemnou a temnou. Nese se převážně ve středně rychlém tempu. Tu a tam lehce zdivočí a naopak. Příběhy to jsou snad pravdivé, jisté však je, že jsou děsivé a krvavé. Tato chmurná procházka je však nebývale zajímavá a líbivá, snad díky doprovodným výborným melodiím, či tématu příběhů samotnému. Každopádně než se stačíte všeho zplna nabažit a dát o něm stínům za pravdu, vše náhle usíná. Zejména v okamžiku, kdy v poslední písni chvíli před definitvním koncem zní už jen samotné sólo kytary, která tak mrtvolně přede, až běhá mráz po zádech. V tomto okamžiku již před sebou vidíte, jak Vaši nový "kamarádi" zalézají zpět do svých rovů. Samotná brána od této podivné zahrady se zavírá, avšak v rukou od ní držíte klíče. Můžete se tedy kdykoli vrátit...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky