Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

O novém albu havířovské kapely Awrizis jsem už nějakou dobu věděl, ale bral jsem ho jen jako další z řady fádních a nezajímavých počinů. Typický předsudek, ale kdo se může divit, když jsme denně atakováni stovkami všelijakých projektů, z nichž většina nestojí ani za ztrátu slova. Taky jsem se nechtěl zaplést do zbytečného vztahu bez světlé perspektivy. Když jsem si nakonec udělal čas a pro klidné svědomí koukl Awrizis pod pokličku, potěšeně jsem nadzdvihl obočí. Z naší scény mě máloco zaujme natolik, abych se tím opakovaně zabýval, natož o tom něco psal. S o to větším potěšením musím konstatovat, že Final Hybridation patří mezi světlé výjimky, které dokážou chytnout za vlasy a udeřit. Nebudu se příliš zaobírat bookletem, který se mi ani za mák nelíbí a zaměřím se rovnou na hudební náplň, která do mě padá jako chleba do pece. Je košatá, nápaditá a nabízí celou škálu zajímavých nápadů. Pravda, místy je taky pěkně divoká a orientovat se musíme podle buzoly, jinak se lehce ztratíme. Jsou to však spíš jen malé a zarostlé palouky v celkem upraveném lese, kde se stačí držet vyšlapané cesty a dojdeme zdárně k našemu cíli.

Není těžké pochopit smysl názvu alba, lépe to snad ani říct nešlo. Final Hybridation oznamuje světu, že setkání hudebníků z různých proudů a časů se transformovalo ve funkční monolit razící vlastní pohled na metal. Chlapi se vrhli do práce pod novým praporem a aktuální fošna je důkazem, že se dílo daří. Hybrid metal, jak Awrizis sami svoji hudbu označují, si definují pomocí řady odboček z hlavního proudu a objevováním nových obzorů. Ty nejsou přímo cílem, spíš přispívají k pestrosti výletu a ke stimulaci duševních pochodů. Je to dobrodružství a věc vzácná.

Základy tvorby Awrizis jsou uhnízděny v lůně melodického deathu s jeho typickým feelingem. S potěšením jsem zavzpomínal na In Flames nebo Dark Tranquility staršího ražení. Tedy silné dojmy a bohudík naprostá absence uslintaných infantilností a sladkých rádoby hitů. Podobného marastu je kolem až až. Havířovští na svém příkladu ukazují, že atmosféra se dá vytvořit a zároveň si zachovat syrový sound spolu s tvrdostí. Nasamplované klávesové party nezní pořád jen jako masivní útok varhanních magorů, ale snaží se o decentní přístup, mnohdy stačí nenápadný vklad kláves.

Takto uhnětená matérie s radostí přijímá špóny industriálního kovu, metalcorový apel na ufouknutí stresu a jiné zajímavé prvky. V takto nahuštěné a technické řežbě na sebe nejednou upozorní atraktivní basa, která si zadrnčí a opět zmizí v bohatém okolí. Je to o spoustě detailů, které se s přibývajícími poslechy odkrývají a násobí pocity z poslechu. Třeba jako v Let Your Fury Flow se do popředí probíjí experimentální eskapády o dvou neznámých: „ jak z toho nakonec vybruslit“ a „zahrajem to ještě někdy, nebo jsme to zapoměli?“ Právě tyto úseky jsou jako kaviár.  Nebo povedená instrumentálka instruMENTAL s řadou preludií a výstřelků mimo sféru. Co se týče zpěvu, tady se nevymýšlí žádné nové postupy, ani se pěkně rozjetý vlak nebrzdí nějakou zbytečnou čistotou nebo, nedejbože, operním jekotem. Jednoduše tvrdý řev k podobné zabíjačce štymuje a nebojí se ani doladění pomocí efektu.

Awrizis si na této fošně dokázali udržet zdravý rozum a vybalancovali kombinační hru různých stylů na jednom hřišti. Umí zachovat jemnou tvář tam, kde to má smysl, ale na druhou stranu se neobrací zády k poctivé, rukodělné dřevovýrobě, při které není čas hledět na uřezané prsty. Velmi sympatická deska.