Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

A. A. Lucassen je workoholik, na rok 2008 si připravil další koncepční megadílo „01011001“. Jedná se o album, ke kterému vede nejdelší posluchačská cesta v historii Ayreon. Cesta plná šrámů od pocitů temnoty a pochyb. Rozlousknutí binárního kódu mi dalo zabrat. Více jak stovka minut není zrovna málo. Binární kód 01011001 znamená číslo 89, což kód pro písmeno Y, dle amerického kódu ASCII. V hudbě jsem nečekal takovou temnotu a dark formu, jakou nacházím na recenzovaném dvojalbu. Můj předpoklad, že gotičtější a melancholické věci bude Lucassen prodávat pod hlavičkou projektu Stream Of Passion, bere za své. "Binárka" jde ještě o kus hlouběji do pocitů, kde vás vrtá tupým břitem hluboko v šedé hmotě. Využití charakterů a jednotlivých hostů za mikrofonem je opět excelentní. Často se stává, že Arjen kvalitativně pozvedne své hosty nad výkony v jejich domovině, kde si nemohou dovolit toliko jako zde. Nebo nemají odvahu a kumšt využít své schopnosti do poslední špetky, nebo obměnit svůj zaběhaný styl. Není důvod tentokráte neprojít celou sbírku, kus po kusu…

Rozjezd prvního CD zřizuje „Age Of Shadows“. Start nečekaně industriálně ambientní, podpořený velmi hutnou stěnou. Vyjevují se postapokalyptické obrazy a hrůzy, které není schopen vytvořit žádný film, ale pouze vaše chorá mysl vybuzená hudbou k obrazotvornosti. Nápady a nálady se mění stejně rychle, jako jednotliví vokalisté, ale pozor, stále se pohybujeme v marastu temnot. „Comatose“ nebude dle názvu o juchání nad slunečním svitem v poledni, je hodně do ambientu, dark rocku a Porcupine Tree. Rytmicky pomalý, poklidný a temný počin. Sečteno a podtrženo - beznadějný. „Liquid Eternity“ se řadí k delším epičtějším skladbám, její plocha dovoluje vše. Ambientně započít utopením pod temnou hladinou, důrazné rozhýbání soukolí do prog rocku, žhnoucí rychlejší pasáže vás hladí a klidní rozrušení z dosavadního nesvětla.

Vokalisti jsou kapitola sama pro sebe. Tolik barev a poloh na jiném 2CD nepohledáte. Po každé hřejivější pasáži přichází pád do krásna temné elektroniky, občas promalované decentním kytarovým sólem, houslemi a dalšími instrumenty. Hudba si zaslouží nesčetně poslechů, aby bylo možné ji pojmout komplexně a plně vychutnat. Úchvatná stále ponurá nádhera, které rozmáchlá plocha velmi svědčí. „Connect The Dots“ startuje autem, ale nečekaně přichází hravá a zpěvná nálada, která se line z celé její velmi poklidné plochy, dokud ji nepřelijí temné pomalé vlny „Beneath The Waves“. Ta spadá do kategorie velmi potemnělých rozmáchlých suit, osvětlená místy sborem, či Tullovskou flétnou. „Newborn Race“ opět zpočátku spíše jemněji preluduje, aby ji nakoplo kytarové sólo do rock metalového operního tepání srdce v rozumném BPM. Spousta zajímavých motivů je ukryta vespod, pod příkrovem, z jehož zákrytu vystupuje až při opakovaném poslechu alba. „Ride the Comet“ slušně mrštná skladba šamanského rytmu, je kratší, tudíž není čas na nějaké rozvíjení depresivních nálad. „Web Of Lies“ pamětníkům připomene, jaké zvuky vydávalo PC, při připojení na internet přes telefonní pevnou linku. Ach děti, čemu všemu zůstáváte ušetřeny! Zpět k hudbě. Této renesanční a romantické skladbě vévodí jemný hlas Simone Simons, velmi citlivý romantický kousínek.

Druhé CD rozjíždí temná promenáda „The Fifth Extinction“, kterou Lande odvane ve spolu zápřahu s Arjenem, stále se zde něco zajímavého děje, vysoce rychlé střídání charakterů - postav, sóla, důrazná neprůstřelná rytmická sekce (Mike Oldfield se musí škrábat za ušima, kde že Arjen bere tolik nápadů). Derek Sherinian si střihne nějaké to synth sólíčko, ale nic přehnaného ani objevného. „Waking Dreams“ vstupuje zasněně a opatrně jemně do dark wave rocku. Máchá nás v pomalém potoku. Cítíte každý kamínek na dně, barevná kytarová a klávesová sóla. Skladbu prohřívají vhodně použití vokalisté Renske s van Giersbergen. Nálada se vylehčuje renesančními a středověkými hudebními motivy, kde se nabízí vzít svoji milou dokola a trochu ji provětrat. „Unnatural Selection“ se rozjíždí velmi pozvolna na elektronických plochách, dokud vládu neuchopí průbojná rytmika a kytara vířící zvuk jako nebezpečně roztočené struhadlo. Jeden z vrcholů alba, nelze ho lehce vytlouct z hlavy, úžasné harmonie, melodie a refrény. „River Of Time“ se znovu noří do středověkého či renesančního oparu – šumu. Nachází se v opozici k předchozím skladbám, kde se na nás sypala spousta otázek a poselství. Tady čas přináší příjemný odfuk ve vypravěčském tónu.

Před velkým finále nás míjí, z mého pohledu trochu nudná „E=MC²“. Snad jen ta rovnice mne nenechává klidným. Grande finále „The Sixth Extinction“ v prvním oddílu útočí naléhavou decentností, což brzy přehluší varovná a velmi barvitě zahraná i nazpívaná část „Radioactive Grave“, vychutnávat si tu temnou bohatost a propracovanost je věc návyková. Při uvědomění si, že vše komponuje pouze jediná osoba, mě při poslechu takovýchto monumentů jímá pocit mé vlastní malosti a nicotnosti.

Cvak a konec, nebo jde pouze o první díl? Uvidíme, čas odpoví, zda se bude pokračovat. „01011001“ je pěkně temná jízda. Pro rychlejší zažívání a sžití se s albem, přiložím stručný výklad příběhu alba. Jsme uvedeni na Planetu Y, jejíž civilizace se díky technickému pokroku již dávno vzdala svých vlastních pocitů, časem ale po těchto pocitech společnost planety začne znovu prahnout. K cestě na planetu Zemi je použita kometa, ta cizáky k Zemi přináší v době dinosaurů a počátku pralidí. (Vel)vyslanci zvaní "Forever" začnou do sebe aplikovat emoce, při pozorování vývoje na Zemi se rozhodnou pomocí své techniky vylepšovat. Nastává tragédie a chaos. "Forever" jsou udiveni, jak lidstvo s vědou zachází, vyrábí bombu pro sebezničení. Návštěvníci svůj úkol splnili a mohou se vrátit domů, ale jsou si vědomi chyb, kterých se svým počínáním dopustili. Velký experiment pro zvrácení událostí zklame a "Forever" se špatnými pocity nastupují cestu domů. S sebou berou posledního přeživšího člověka zvaného "Migrator".

Inu Lucassen využívá aktuální témata, lidstvo dávno vybádalo jak se zničit. Nezbývá než jen doufat, že po apokalypse těch pár přeživších, bude hodných založit novou epochu. Epochu, kde se bude bádat, jak tady být na věky. Tady je myšleno jako vesmír a nekonečné časové kontinuum.

Ayreon spatřuji v čele, daleko před pelotonem dalších tvůrců na trati rock/metalové opery. Podařilo se stvořit velký a silný sci-fi příběh plný temnoty. S ohledem na předchozí alba Ayreon je nutno objektivně říct, že se jedná o trochu jiné album. Drží se stále na vysoké úrovni. Tentokráte si na své přicházejí ctitelé temnějších nálad a barev. Velký klad desky je ve složení hostů na pěveckém postu, zde se sešla pestrá a velmi kvalitní paleta. Zvláště dvojička Lande - Jansen vytváří silné momenty. Arjen znovu potvrdil své schopnosti a laťku kvality nechává na stojanech, bez náznaku zaváhání.