Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Megaloman Lucassen nechal materiál pro svoji domovinu Ayreon pět let zrát a bohatě se věnoval jiným kolosům ve svém portfoliu. Nyní se hlasitě a rozsáhle hlásí o pozornost se svým hlavním monstrózním korábem - Ayreon. Devadesát minut hrací doby může vyděsit, ale kdo už s Arjenem něco prožil, může si být téměř vždy jist, že nedostane pouhou vatu. Ostatně na podobných časových úsecích už svoje kvality několikrát potvrdil. Předchozí vážně a temně nastínované album "01011001" bylo dokonce drobátko rozměrnější. Dostat se pod jeho krustu temných vizí a šerých nálad nebylo lehké, ale o to cennější byl výtěžek z jeho užívání. Bude Arjen pokračovat v této inklinaci k temné, tvrdé odlidštěné industriální mašinérii? Nebylo by na škodu kráčet v temném nelidském pochodu, ale kdeže letošní sněhy jsou, sám tvůrce potřeboval vyjasnit oblohu. Leč je to na úkor přirozeného progresu.

Album "01011001" je tak možné považovat za netypické v kontextu diskografie souboru. Ayreon na novince opisují kružnici ve vlastní diskografii a nenavazují na to, kde se posledně rýhovalo do kovu. Mimo stálého parťáka za bubny Warbyho, provětral Arjen i pestrou škálu hostů, tradičně se podílejících na zrodech fantaskních, velkých a magických náčrtů roztodivných mlhovin. Opět to jsou jména zvučná a někdy i svým domovským formátem překvapivá. Nejzásadnějším jmenovatelem "The Theory Of Everything" je návrat k počátkům samotných Ayreon. Z alba oblaží nejednoho dávného sledovače Ayreon klasické space prog metalové vzorce. Dále je zde stále zřetelnější vliv hudby, která je srdci tvůrce nejblíže, a sice klasický progresivní rock z období řekněme 1965-1975. Kdo by to byl řekl, když v roce 2012 vyšla Lucassenovi sólovka "Lost In The New Real", že bude mít tak zásadní dopad i na novou tvorbu Ayreon?! "The Theory Of Everything" je možné chápat i jako dokonalý konglomerát všeho, co bylo doposud Arjenem vystavěno a nyní je všeobecně chápáno jako typické pro hvězdný systém Ayreon. Každopádně putování tímto zákoutím na sebe nenabaluje pachuť nudy a je dostatečně diferencované od staršího materiálu.

Z proudící hudby je cítit, že uzrála přirozeně a nebyla tlačena jakoukoliv silou k dokončení. Pohodář Lucassen dobil energii svého korábu pro putování fantazií a maluje svými typickými tahy velká roztodivná plátna. Byť se tentokrát Arjen lyrikou nepohybuje pouze ve sféře sci-fi a propojuje ji s vědou, z bohatosti a vyznění hudby to není poznat. Z alba doslova vystupují Jethro Tull říznutí současným prog metalem. Typické melodické šavlovačky Arjen umně (někdy nenápadně) prokládá lidovou melodií a energie alba prýští zcela přirozeně. Vnitřní oběhový systém nemá problém se selháním a tepe vlastní frekvencí. Vracející se ústřední motiv alba je návykový a chytře provedený. Velmi mě překvapuje příspěvek patinovaného Wettona (Asia), který oproti své domovině působí patřičněji a do hudebního příběhu pasuje, na což má Lucassen diplom. Podtrhuje se tak má domněnka, že Wetton v Asii hyne na úbytě a nedostatku čerstvých hudebních nápadů.

Pamětníci a oprašovači hraničního kamenu "Into the Electric Castle" jistě od prvních taktů jásají. Ano i tento pamětní kousek do sebe zahrnuje kruh, který Arjen lodivodsky provádí. Manévr častokráte vaz lámající, ale v podání Ayreon mám dojem, že nedochází ke štrejchnutí do korony žádného z míjených sluncí. Štíty drží, letíme dál. Především ty emoční, které se tyčí z prvního disku kompletu, se mi zdají zdařilejší; po umělecké krizi ani stopa. Nešetří se s melodiemi ani energií, v kontrastu k němu se může druhý disk jevit jako slabší, ale ukrývá v sobě truhlice hudebních cenností. Posluchači je dovoleno spočinout s poklidnějšími polohami, nebo se nechat unášet výpravnou epičností s nekonečnými a rozmanitými dálavami. Barevnost výrazu berme v měřítku stylu a rukopisu autora, který tentokráte opravdu neexperimentuje ani zlomkem, ale křečovitě se drží svého jistého. Což možná našeptává myšlenky o stagnaci. O zvuku alba netřeba hovořit, ten je tam, kde drtivá většina současných nahrávek, byť se zuby nehty drápe na správnou stranu barikády, kterou vystavují hrdí bojovníci s Loudness War.