Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ba

Ba'alThe Fine Line Between Heaven and Here

Jirka D.9.6.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo od Imperative PR
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Nahoru i dolů, intenzivně i zklidněně, melodicky i rytmicky komplikovaně, emoce jako na horské dráze, prostě post-metal se vším všudy a na velmi slušné úrovni.

Britská formace Ba’al je co do počtu odsloužených let poměrně mladou kapelou, ale při pohledu do jejich diskografie kapelou na druhou stranu docela pracovitou. Je sice pravda, že letošní novinková deska, která během července vyjde na prťavém labelu šťavnatého názvu Road to Masochist Records, je jejich teprve druhá dlouhohrající nahrávka, nicméně když k ní připočítáme ještě další tři různě dlouhá EP, množství muziky za těch pár let utěšeně narůstá. Navíc jak jejich první long-play album Ellipsism (2020), tak i toto druhé nejsou žádní hubeňouři a obě svou délkou přesahují hodinu hracího času. Ten do značné míry souzní s post-metalovým žánrem, který Ba’al přijali za svůj, a současně i lehce míří proti nim, protože ne vždy a ne ve všem bych řekl, že ta délka hraje v jejich prospěch.

 

Ba'al band

 

Album The Fine Line Between Heaven and Here obsahuje pouhých šest skladeb, kterým z mého pohledu dominuje hlas Joe Stampse (jinak Hecate Enthroned), a to v několika rovinách. Jednak jeho blackmetalový skřek není zcela typický tento typ post-metalu, jehož podstata (post)blacková příliš není, jednak funguje v několika dalších polohách (výborný murmur, mluvené slovo a další) a jeho variabilita je docela osvěžující. S trochou škodolibosti bych se nebál napsat, že právě díky němu občas kapela přikryje hudebně ne tolik nápaditá místa, která by s plytčím hlasem nebo v čistě instrumentální rovině neobstála. Mezi jeho nejzajímavější pasáže pak patří bolestný projev ne nepodobný tomu, který znáte z A Forest of Stars.

 

Kapela z celkového pohledu řekl bych zdatně pracuje s kompozicí a jejím vývojem, takže ani skladby přesahující deset minut (z těch šesti jsou to tři) nejsou násilným slepencem slepých uliček. Naopak občas nabízí vypravěčky podanou a poutavou hudební výpravu, která je jen minimálně narušována rozpačitým přešlapováním na místě. Dvojice kytar plní svou roli v rámci standardů - jedna rytmická, jedna víc melodická a obě dohromady ve fungující spolupráci nabízí nijak neurážející poslechový zážitek, jehož plné rozvinutí brzdí ponejvíc produkce a zvuk. Ten je takový hodný a nekonfliktní, ve své podstatě naprosto v pořádku, ale současně nenabízející nic osobitého, co by vyznění Ba’al odlišilo od zástupu ostatních.

 

V rámci hodnocení je nutné zmínit i zapojení smyčcové sekce, která přesahuje rámec pouhé zajímavosti a v několika skladbách má výrazný podíl na silné atmosféře desky. Ve svém důsledku jde o emoce až na prvním místě a s těmi kapela pracuje srdnatě, byť zpracovávané téma smutku, deprese, sebevražd, zneužívání návykových látek a existenčního strachu (to cituju z tiskovky) není dvakrát nadějeplné a hluboké hudební propady a zpomalení (třeba konec skladby Legasov) lze vysvětlit nejspíš tímto. Když to vlastně vezmu kolem a kolem, mnoho euforie a naděje z této desky nezáří.

 

Něco proti? Ba’al jsou dobří, ale nejsou nijak skvělí. Kombinace post-metalu a vrstevnatého vokálu Joe Stampse je svým způsobem zajímavá, ale jestli některé jeho polohy jsou vyloženě skvělé, jiné i díky vytažení v mixu působí rušivě a ve vztahu k hudbě až skoro nepatřičně. Více jak hodinový poslech ne vždy plně zaujme, vyloženě strhujících míst nabízí omezené množství a o inovativním nebo aspoň osobitém přístupu mnoho řečí být nemůže. The Fine Line Between Heaven and Here je prostě solidní a působivá deska, kterou s naprosto klidným svědomím dokážu doporučit vaší pozornosti, ale ambice do ročních žebříčků nemá. Bylo by naivní si nalhávat opak.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky