Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Bad Ritual - Bad Ritual

Bad RitualBad Ritual

Symptom30.9.2024
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC / Adam Audio A7V / Marshall Minor
VERDIKT: Bez přehánění velmi silné debutové album s příslibem ještě silnějších zítřků v sekci alternativního rocku.

Zažívat takzvaná hudební zjevení je fenomén, kterému jsem už odvykl a máloco mě překvapí, neřku-li šokuje. Díky polským rockerům Bad Ritual jsem si připomněl, jaké to je poslouchat se zatajeným dechem a žasnout. Při své pouti internetem jsem narazil na živák ze studia Jupiter Ranch a svět se zastavil… okouzlující hudba v kombinaci s mocným zvukem je úkaz, který nenastává jen občas.


Trojice živě zahraných skladeb představuje dovednosti a žánrový rozsah kapely v reálném měřítku. Ploužáku Silver Spoon dominují struny (u sólové kytary s náznakem westernového ladění) a jednoduchý programovaný beat. Mermaid vyniká vším; decentní basou, ostře frázující kytarou chvějící se vibratem, údernými bubny, diskrétním hlasem a hudební pointou. Last Cigarette přidává klávesový bridge a stupňuje nasazení ještě o level až dva výš. Po takhle strhující jízdě mě trochu bolí dodat, že studiová interpretace skladeb na desce je o poznání méně emotivní a v přímém srovnání zvukově nevyniká.


Srdce filmových fajnšmekrů zaplesá nad videoklipem k písni On The Road, který je postaven na záběrech z mysteriózního béčkového hororu Karneval duší z roku 1962. Černobílá aura dávného snímku sporné kvality až neuvěřitelně souzní s hudbou ze současnosti.


Série dobrých až výborných skladeb řazená za sebou ústí v poctivých 40 minut napěchovaných chytrou instrumentací a především dobrým vkusem. Nad vším tím atmosférickým minimalismem se vznáší příjemná barva hlasu zpívajícího bubeníka s uvěřitelnou a plynule nafrázovanou angličtinou. V chytlavé osmičce The Devil’s Daughter zazní ságo, které se otře i o již zmíněnou pecku Last Cigarette. Skladby převážně malých forem těží ze silných základních motivů, které se umí blýsknout jak hloubkou primární emoce, tak detailem zvukomalby.


Gravitace rockové hudby v masovém měřítku už dávno není, co bývala. Přesto Bad Ritual dokazují, kolik nevyčerpaného potenciálu stále obsahuje, je-li správně uchopena. Uspokojení z poslechu se zde rovná odklepnutí enteru na kalkulačce, která ihned zobrazí správný výsledek. Protože ve všem je skryto více, než kolik je na první pohled zřejmé, porozumění tudíž determinuje ochota investovat energii a to vám v případě tohoto debutu vřele doporučuji.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky