Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Baestien - Uroboros

BaestienUroboros

Symptom29.12.2017
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Bílou křídou do černého komína bych jméno nové domácí úderky zatím nepsal, na to bude času dost, až se kapela lépe vyprofiluje a dá více prostoru vlastní fantazii, než svým vzorům.

Relativně mladá mordparta ze západních Čech potěší nejednoho příznivce katalogu známého německého labelu Alerta Antifascista. Zde jsou Baestien doma a odtud také berou plné hrsti hudebních podnětů. Proti takzvanému "čerpání inspirace" v zásadě nic nemám, pokud je v dobrém poměru s vlastní tvůrčí stopou a jakkoli je výsledek dobrý, touha po originalitě se nezdá být tou hlavní hnací silou. Ve třech dlouhých skladbách koncentruje čtveřice muzikantů veškeré obecně známé standardy crustu a post-hardcoru, včetně malých chyb a nepřesností. Ty nahrávku nekazí, ba dokonce jí dodávají lidský otisk a jistou dávku hřejivosti, která božsky nadaným technickým hráčům naopak schází a posouvá je do robotických výkonů.

 

Prvotina Uroboros (2016) má svá pozitiva na straně idejí, kdy kapela nefunguje jako marketingový tahák, ale parta přátel, které baví muzika a kteří vlastními silami dokážou složit, nahrát a vyprodukovat konzistentní materiál. Tleskám. Jako negativum bych z pozice řadového posluchače uvedl na první poslech zřejmý hudební předobraz v kapelách typu Fall of Efrafa a jeho svědomité napodobování. Pro zpestření domácí scény je to funkční, ale globálně ne příliš objevný počin.

 

Garážový sound určitě není nejlepší způsob, jak vhodně monetizovat dobře poskládané riffy a otázka lepší produkce nabývá na významu s každým dalším poslechem. Určité kouzlo minimalismu upřít nelze a přesto, že nedává vyniknout potenciálu skladeb naplno, uchvátit dokáže. Jsou chvíle, kdy skladby ožívají proudem skutečně ryzí energie, jinde se projevuje amortizace žánru. O nudě v sedmém nebi nutí přemýšlet nezáživná sypačka v úvodu dvojky Pathos nebo vzletný proslov ve trojce Clausula. Každou ze skladeb opanuje vlastní příběh vystavěný na základech fantasy žánru, pročež jsem se do odhalování skrytých poselství příliš nepouštěl a nechal se unášet čistě jen hudební složkou díla, která má něco do sebe.

 

Celkem vzato mám z nového tělesa na scéně radost a to tím spíš, že se ubírá mně dobře známým a oblíbeným směrem. Debut je to povedený, což potvrzuje i skutečnost, že Baestien vydávají pod hlavičkou již zmíněného vydavatelství. Na druhou stranu Uroboros není z těch desek, které bych mohl poslouchat do omrzení a stále neměl dost. Počítám, že zásadní profilování kapelu teprve čeká a největšího rozkvětu dosáhne na příštích albech, na které se už teď těším.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Sarapis / 21.2.18 8:27

Machine Head nesleduji a už je to dlouho, co jsem naposledy slyšel Burn My Eyes, ale na tom nezáleží. Chci se vyjádřit ke stopáži. Copak by Nuclear Blast mohl mít tak krásné 2LP edice a úžasné limitky a prodávat je za 25, potažmo 66,66 eur, kdyby mělo album třeba jen 40 minut? Dřív kapely osekávaly nahraný materiál, aby se to vešlo na vinyl, dneska se to natahuje na dva, i když na to kapely ty nápady ani nemají. Machine Head stejně jako jiní musí generovat minuty, aby se uživili a nemuseli někam do fabriky, takže jim nezbývá než ředit. Lidi to spolknou, ve vlaku přes Spotify stejně žádné umění nepotřebujou a sběratelé jsou rádi za každý gram asfaltu navíc:)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky