Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jaký to zvláštní, lehce traumatický stav. Trochu dezorientace. Namnožené prsty hnětou čtveřici strun, tlustých jako ta dáma, co si kousek vedle vybírá tlačenku k šesté snídani s ďáblem. Trefné? Však jste to ještě neslyšeli. Ale počkejte, až to uslyšíte. Neradi krátké instrumentální výkony od kluků, kterým teklo mlíko po bradě? Ve svých časech nám tam teklo všem, nehráli jsme ale nějaký ten pátek potom tohle namnožené šílenství. Tahle recenze bude krátká, stejně krátká, jako je Atifův sestřih.

Řekněte to.

BANGLADEAFY.

Zní to divně, co? Ta hudba je ale ještě divnější. Hutná basa hraná s energií nadopovaného tousteru, do kterého kdosi nalil hopsinkovou šťávu. Svět se točí, prkna nadskakují a v hlavě to šroubuje. Ty bicí jedou, nenápadný mladík do toho řeže jako bez hlavy. Slyšíte dotěrný rytmus punku, za chvíli střídá úderem nalevo, napravo a nastává chaos. To kluci rádi. Všechno proskáče jen tak pro radost do nikam v mimo čase.  Breaky na patnácti minutách. Výchovný emocuc v tahu dvou koní.

Dvojice Bangladeafy už našla ve své historii mnoho poloh, chvílemi se i zpívalo. Tedy řvalo. Ta disharmonie a valivá basa tam byly vždy. Nic dlouhého, nic složitého. V současné době si to mastí přístupněji než třeba na Briefcase z roku 2013. Jakási snaha o přístupnější produkci je znatelná. Je to hráčsky namakané, ta chemie tam dokonale funguje. Věřím, že tohle může pro mnoho začínajících hudebníků být meta. Co ale může nabídnout slapující baskytarista a neustále pálící bubeník protřelému posluchači?

Deska Narcopaloma je 15-ti minutovým sólem pro dva koně, kde dokonale funguje chemie a kde není místo pro třetího. Nejsou tu místa pro zbytečné efekty, ani pro oddech. Mlátí se a drtí, jede se chvíli melodicky a chvíli mimo rytmus, každý pro sebe. A stopáž do třech minut na skladbu. To stačí. Svět Bangladeafy je šílený, kluci jedou na mladickou vervu a energii, nezpomalí, hází tam všechno co lze vykřesat z jedoucí basy a bicích. Nic víc, nic míň.

Jejich mínusy jsou jejich plusy. Je to punk beze slov, vesmír ukradený pro sebe, loď z pěny mizející s fouknutím.

Kapela patří mezi spolky, které nabízejí své dílo zdarma na BC. Propagace nijaká, o reklamu se stará pouze míra prodeje a případné stoupání na žebříčku zájmu. Což mi k pánům tak nějak sedne.

Tento koment na jejich BC profilu to ostatně vystihuje dokonale: "The NYC duo’s ultra-complex blurts of drum and bass insanity pebble-dash the inside of your skull like Satan’s own toilet bowl." - Noisey Vice