Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Baroness - Stone

BaronessStone

Sorgh9.10.2023
Zdroj: Flac
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Baroness pochopili hrozbu vlastního vyčerpání a pustili se do výzev, což jim rozhodně prospělo.

Baroness jsem před lety opustil, protože jsem nesnesl tragický zvuk jejich nahrávek. Mizérie, která pohřbívala jinak dobrou hudbu. Když jim letos vyšlo nové album, tak jsem si řekl, že se situace třeba zlepšila a zase budeme kamarádi.

 

S nimi je to těžké. Šikovní muzikanti, originální, stoner metal s takovou správnou jižanskou melancholií a vždycky to nakonec poserou otřesným zvukem. Skvělé Yellow and Green bylo posledním albem, se kterým jsem si tykal, ale zvuk stál stejně za prd. Zpět ke kapele mě přivedla zvědavost, co s ní provedla zásadní změna v sestavě. Už na minulém Gold and Grey v sestavě nefiguroval kytarista Peter Adams, ale jeho místo obsadila kytaristka a zpěvačka Gina Gleason. Ta může být kromě několika projektů známá tím, že na turné v roce 2015 doprovázela Smashing Pumpkins. Taková ženská v týmu může udělat pěknou paseku stejně jako vyčarovat svébytnou atmosféru. Mně přijde, že Stone se pod jejím dotykem pohnul, a to správným směrem. Nakolik je to její zásluha těžko posoudit, ale Baroness jako takoví mají slušně nabito.

 

Celá sranda začíná celkem typickou vybrnkávačkou Embers vytvářející iluzi venkovského podvečera, ale už následující kus drhne parkety jako ten nejhrubší šmirgl. Zároveň se do něj vtírá typický, melodický rukopis, který kapele už nikdy nikdo neodpáře. Minulost se hlásí i dalším znakem. Stejně jako v této, tak i v dalších skladbách se totiž zastavuji na místech, kde se nástroje jakoby sráží, nevěda, kdo má přednost. Opět jeden z typických rysů - chvilkový nesoulad. A jako vždy i teď nás ze zdánlivého chaosu bezpečně vyvede výrazná linka mířící do bezpečí klidného zápraží.

 

Album je oproti dřívějšku na řadě míst příjemně tvrdé, dostalo metalovou mohutnost a některé skladby získaly agresivní výraz. Jakoby kapela pochopila hrozbu vlastního vyčerpání a pustila se do výzev jak zvukových, tak kompozičních. Tahle snaha se podepsala asi nejviditelněji do kytarové práce. Doposud netypický zvuk slyšíme ve skladbě Choir, která je celkově podivným výtvorem a vybočuje z klasické představy o Baroness. Tvrdý spodek slyšíme i v Anodyne, která sice předvádí spoustu klasických propriet, ale pod melodickým balastem vřou temné proudy.Příjemnou kapitolou je potom zpěv, který jednou přede jemné vlákno emocí, jindy zdůrazňuje temnější myšlenky. Je živelný a někdy skoro démonický. John se drží svého silného standardu a tak se víc snažím zaměřit na Ginu. Její hlas má pěknou barvu, proto je škoda, že ve zpěvu hraje druhé housle a neslyšíme ji zpívat samostatně. Taková Magnolia by jí seděla přímo na tělo.

 

Album dává plnými hrstmi čas k plynutí myšlenek, sekunduje jako příjemný a melodický společník. Je v něm to dobré z dřívějška, ale současně ukazuje kroky kapely jdoucí s dobou. Nálada je povětšinou melancholická, tím víc překvapí a potěší hrubší pasáže a metalový drajv. Hodně práce opět udělaly kytarové efekty, ze kterých se linuly často až nepředstavitelné zvuky. Drsnost ovšem vždy končí měkkým pohlazením. Tak jako celé album zhasíná skladbou Bloom, která nás pomalu vrací domů, ke kořenům.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky