Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Barracuda - Humanimal

BarracudaHumanimal

Bhut10.9.2010
Zdroj: CD (# EM 004-0301)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Humanimal je jedno ze zapomenutých alb české scény. Kapela samotná již nehraje a k dostání nejsou žádné novinky. Zanechala za sebou však výraznou stopu a památku – Humanimal. Výborné album plné experimentálního death metalu. Jeden z kousků nesmějící chybět v žádné sbírce nejen death metalových nadšenců.

Dnes již neexistující formace jménem Barracuda v roce 2003 vydala své debutové a zároveň jediné album. Toto dílo nese název Humanimal. Přijde mi velmi mrzuté, že takto nadějná a silná kapela musela ukončit svou činnost. Co se dá dělat. Posluchačovi ponechali alespoň jedno demo a jedno album. Neměl bych opomenout ani účast na kompilaci Brutal Assault 2007. Ale to příliš brouzdám do historie. Nyní chci představit honosné téměř zapomenuté dílo Humanimal. Celkový ucelený pohled na album zůstává víc jak kladný. Kapela nestagnuje v hudbě na jednom místě a využívá rozmanitých žánrů a rozličných melodií. Jako hlavní mantinel však lze s jistotou označit death metal. Dále se sestava nebránila použít prvky z thrash metalu, hardcoreu a lehce se dotkla i black metalu. Dílo to není nikterak chaotické a divoce rozmařilé, jak by se zpočátku mohlo zdát. Nýbrž umě sestavené s vysokou úrovní kompozice. Jedna pestrá pasáž střídá druhou, melodie se trumfují a vrývají pod kůži. Hudba zní opravdu perfektně, co však lze albu vytknout a zároveň i pochválit je jeho zvuk. Co se týče daného žánru, čili death metalu, jedná se o hutný styl se špinavým zvukem. Právě ona hutnost a pocit syrovosti a těžkosti desce chybí. Oplývá vyšperkovaným čistým zvukem, ve kterém vynikají všelijaké detaily hry. Zvuk tedy příliš neslučující se s deathovou smrští. Ale i před tímto aspektem alba musíme smeknout. Samozřejmě se jedná o velice relativní a subjektivní záležitost. Dále tu máme na starosti obal a booklet alba. Obal je velice pěkně povedený a skvěle koresponduje s názvem desky. Autorem obrázku jest JJ Crow. V bookletu samotném jsou pak texty a klasické informace o kapele. Graficky se však veškeré stránky bookletu, včetně vsádky i potisku cd, nachází ve vyspělé sféře. Neméně důležité je zmínit se o celkovém obsahu této placky. Krom uceleného alba Humanimal je album obdařeno bonusovými skladbami z dřívějšího dema Promo 2001, vskutku skvostné kousky. Další přílohou je interaktivní bonus v podobě internetové stránky (funkční i offline) a klipu k písni The Beast. Klip se skládá ze sestříhaných záběrů z koncertů ve Frýdku Místku a Olomouci roku 2002.

 

Samotné album otevírá akustické krátké intro. Znějící šepot lehce nahání zvláštně mrazivou atmosféru. Toto intro se v reálu jmenuje Humanimal Pt.I, a tak není divu, že druhá píseň desky a zároveň první regulérní skladbou je Humanimal Pt.II. Rychlejší, chvílemi uvolněnější jízda v death-thrashových vodách. Neméně úderná a silná je následující lehce HC skladba Love & Hate obsahující výborné vstupy akustické kytary. Čtvrtá skladba je naopak více hutnější a death metalovější. Jmenuje se Life a její útroby jsou těžké a hutné. Svižnější pecka Bitch se může pyšnit chytlavým refrénem a celkovým divočejším tempem. Výše zmíněná klipovka The Beast přichází na řadu v pořadí šestém. Velmi melodická a značně pestrá píseň. V sedmé Cruel Deed Venom se posluchači dopřeje jemně nervózního provedení hudby v kontrastu s divokostí a dravostí. Osmá Only Shadow začíná příjemnou milou vyhrávkou basové kytary. Pak se song rozezní ve středně rychlém tempu s melodickými doplňky. Přibližně v čase dvě minuty třicet sedm vteřin se píseň zcela přetaví a ku znění slouží španělské folklorní prvky. Velice příjemná a nečekaná přísada. Nyní máme celistvou desku Humanimal za sebou. Přichází bonus. První ze starých songů v novém kabátě je Just Tell A Lie. Vynikající pecka, velmi pestrá a melodická doslova usazující. V následující Nazism Grows Ignored se lehce ozývají zvuky kláves vhodně doplňující atmosféru písně. Jedná se o dosti agresivní a divokou jízdu včetně uvolněnějších pasáží. Předposlední Human The Liar zůstává svěží rychlou sypačkou v thrash-deathovém nádechu. Závěrečné Roots Of Evil autoři v bookletu radši nezveřejnili text a napsali pouhé „censored“. Hudebně to však je velice svižná, běsnící a řvavá skladba. Zdá se, že závěrečné čtyři bonusové kousky jsou nejlepší z toho, co album mohlo nabídnout. Nenechte se zmást a ošálit. Celková deska Humanimal má pevnou strukturu a skvěle drží pohromadě.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky