Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Bathsheba - Servus

BathshebaServus

Bhut18.3.2017
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Debutová deska belgického režírování doom metalu. Něco do sebe rozhodně má, stačí jen trochu pootevřít svou shovívavou náruč. Zajímavý ženský zpěv, okultní nálada - to jest klíčovým motivem celé nahrávky.

V roce 2013 vznikla v Belgii nenápadná formace, která se označila jménem Bathsheba. O rok později vydala demo, další rok pak EP a zkraje letošního roku konečně první velkou desku. Pojmenovala ji příznačně Servus a tím tak pozdravila všechny milovníky tajuplného doomu.

 

Čtveřice umělců, tvořící kapelu Bathsheba, přísahá na okultní formu doom metalu a je to znát nejen dle grafické stránky alba. Hudba je propletena chladivou náladou a sklíčeností. Rytmus se pohupuje v plouživých tempech a jen občas rozhicuje žárovky aparátů. Přímo úměrně tomu sekunduje vokál slečny Michelle, jejíž hlas bylo možné zaslechnout i v řadách takových Serpentcult. Své polohy umí solidně prostřídat, takže se dočkáte čistého až recitativního zpěvu i vyhrocenějšího řevu. Vlastně jde o naprosto běžnou formuli atmosférického doom metalu s ženským zpěvem. Namátkově můžeme přirovnat tvorbu třeba k takovým Wolvennest (tato podobnost mi naskočila vlastně okamžitě během prvního poslechu). A některým čtenářům zaručeně na mysl vpluje Subrosa. Takže pokud by bylo co srovnávat, museli bychom se vrátit k albu Strega. To samozřejmě není nic špatného, jde čistě o určení polohy, ve které se Bathsheba nachází.

 

 

Na věc se jde takřka okamžitě. Pozvolné rozdmýchávání atmosféry a pozdější přitvrzování, zvolňování a všelijaké dobarvování. Třeba když v nečekaný moment vytasí své kouzelně půvabné sólo saxofon – soustředěnému posluchači se skoro naježí kůže. Později tento nástroj skučí v mučivých bolestech a vše se rázem tváří vyšinutě a hystericky. Kapela obecně ví, jak na to. Jen mi přijde, že se v některých momentech docela topí bezradností a bojí se přijít s něčím, co by náladu nakoplo. To se pak snadno sklouzává od nahrávky, namísto toho, aby smysly zůstaly upřeny na ni. Naštěstí podobné pocity netrvají dlouho, takže se vše prořízne hned za další zatáčkou.

 

Buďme ale shovívaví – jde o první velkou desku, ačkoliv ne zrovna málo aktivních hudebníků. Hledejme na nich to dobré a všímejme si, s jakou lehkostí s takovými motivy kapela pracuje. To je celkem radost a člověk si může směle zapsat logo Bathsheba mezi oblíbené doom / okultní spolky. Netvrdím, že tohle sedne každému a rozhodně ne ihned. Ale když už si dáte tu práci s poslechem, zkuste se do něj ponořit; vyplatí se to. Zprvu odmítavě vyznívající vokál se vám najednou vykreslí úplně jinak. K prolomení ledů je zkrátka nutné trochu slevit ze svých nároků. Otázkou je, nakolik je to zapotřebí. Suma sumárum nejde o zlou kapelu, své kvality zaručeně má a mé sympatie rovněž.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky