Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Bethlehem - Lebe Dich Leer

BethlehemLebe Dich Leer

Bhut21.9.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps) / bandcamp
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3 / PC
VERDIKT: Vydejte se společně s novými Bethlehem v rytmu nepředvídatelného divočení po stopách znásilněného black metalu mezi vypolstrované komnaty, kde se pořádá den otevřených dveří, oken a zábran všeho významu.

Německá kapela Bethlehem je s každou svojí deskou oříškem a překvapením. A přitom jenom hrajou divnej black. Nejdřív jsem si myslel, že desku Lebe Dich Leer tak nějak přejdu, jako jsem to kdysi udělal s Hexa…cosi, které jsem fakt na chuť nepřišel. Ale tady mě to vnitřně neustále hlodalo a nedalo spát, tak si o tom něco povíme.

 

Na metalových archivech lze najít, dle tamějších recenzentů, jednoznačně nejslabší desku. To je ta co vyšla v roce 2009 a má šíleně dlouhej název. Zvláštní, já mám tu nahrávku vskutku v oblibě, protože je správným způsobem nemocná. Líbí se mi pak její odraz i v té nové. To díky náhlým zvratům v náladě, rytmice a podobně. Ono je to pro tu prapodivnou kapelu z betléma svým způsobem charakteristické, ale na té neuznávané desce jsem si toho všímal asi nejvíc. Ty nečekané změny jsou ale velmi sympatické a příjemné. Třeba čtyřka Wo Alte Spinnen Brüten začíná až skoro djentovým nášupem, aby se během své délky několikrát proměnila a končila v melancholicky depresivní rovině. Po ní pak nastupuje neskutečně energický song, při kterém nelze neběsnit. No a potom přijde zase písnička s krásnými rockovými vsuvkami. A takhle by se dalo pokračovat.

 

 

Může to znít šíleně, ale tyhle kontrasty prostě fungujou… když jim dáte čas. Jak jsem uvedl výše - měl jsem tendence se na desku vykašlat, s tím, že s Bethlehem kámošíme ob-album. Což naštěstí není doslovná pravda a aktuální novinka to jen potvrzuje. Například minulou desku jsem si oblíbil hodně moc, až hrozilo jakési rozložení racionálního uvažování, jelikož se činy mé začaly projevovat zkratovitým jednáním a nachytal jsem se při prudkých návalech smíchu v smutných okamžicích. Ano, něco jsem popil, ale co... Tady jde o to, že muzika této německé bandy má v aktuálním složení nebývale velkou sílu. Sice došlo na výměnu bubeníka, ale koho to štve… Důležitý je stále hlas Onielar, která to táhne vážně skvěle. Dokáže se položit do prudkého štěkání a v mžiku vteřiny jej proměnit na trýznivý nářek. A pak tu máme kytaru, která hraje naprosto šíleně. Zkuste jen vnímat její hru například v sedmém kousku Ode An Die Obszöne Scheusslichkeit. Z toho vám půjde hlava kolem.

 

Možná se mé povídání moc neliší od toho, co jsem uváděl v recenzi na minulé, eponymní album. Ale tyhle desky mají hodně společného. Především to, že pozvolna rostou. A rostou, aby se z nich nakonec stal společník s projevy narkoticky návykového elementu. Ty ojediněle choré a zvrácené pasáže si zkrátka zamilujte, zvláště tehdy, když víte o existenci ještě sypacích výpadů, které se s nimi střídají. Kruci, jak já bych se je dal zase živě v nějakém upoceném klubu. Underdogs by jim slušel až nebezpečně moc. Tak se vydejte v rytmu nepředvídatelného divočení po stopách znásilněného black metalu mezi vypolstrované komnaty, kde se pořádá den otevřených dveří, oken a zábran všeho charakteru.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky