Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Beyond The Ghost - Sundown

Beyond The GhostSundown

Symptom31.5.2022
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Marshall Major II
VERDIKT: Nečekaně pestrý poslech se spoustou hudebních myšlenek z kategorie "on point".

Sundown je hodinu trvající, košaté hudební dílo o devíti obrazech. Pierre Laplace splétá dohromady elektronické prvky s akustickými a vytváří poutavý obraz futuristické budoucnosti zasazené do Říma roku 2062. Kromě toho je podepsán pod všemi nástroji, produkční i postprodukční činností. Jak je u Cryo Chamber dobrým zvykem, dotek Simona Heata musí být a je otisknut v grafickém zpracování. Na poměry daného žánru, který může ve verzi standard být poměrně plochý hudební zážitek, přeplněný syntetickými zvuky, nabízí Sundown slušné rozkročení mezi zdroji inspirace, ať už jsou zamýšlené nebo domnělé.

Titulní skladba Sundown je zcela správně umístěná hned na úvod alba, protože výstižně definuje jeho záměr - přivodit posluchači chuť objevovat neznámé. Navozuje pocity připlutí k dosud neprobádané pevnině a chvíli jsem měl pocit, že se odněkud vynoří Štěpán Rak a rozezní na strunách své kytary oslavnou skladbu pátého kontinentu Terra Australis. Trojka Lives In Reverse s poněkud otravně vokalizovanou melodií vzdáleně připomíná klávesové sekce od Kauan. Symptaický náznak kreativní rockové noty bohužel spolehlivě zabijí nedůvěryhodný zvuk samplovaných bubnů. Zpěvy ve stylu klasické hudby působí na pozadí více skladeb a má je na svědomí francouzská operní pěvkyně Capucine Meens.

Pětka No Way Out Of This Maze se rozjíždí pomalu, ale slibně. Škoda nedotažené gradace ve stylu EDM, co vyznívá do prázdna díky tomu, že se nakonec vůbec nerozjede. Při dobrém prokomponování to mohlo být stejně velké jako párty v Siónu po tom, co Morpheus dokončil svou řeč začínající slovy: „Zion, hear me.“ Naproti tomu následující pecka Relics využívá svého potenciálu téměř naplno a rozšiřuje paletu nástrojů o cimbál. Velkolepá tečka Obscuration v deseti minutách koncentruje všechny základní atributy alba a navrch přidává ještě elektrickou kytaru se zkreslením signálu někde na úrovni suicidal black-metalové party, chybí tomu však větší nápřah, aby mohla být řeč o skutečné síle. Předchozí obraz Ghosts Marching Home si zahrává s o poznání čitelnější kytarou a servíruje riff mnoha možností bez kompletního vytěžení. Nenaděláte nic, kytara zde platí za pouhý okrajový element na zpestření.

Sundown je třetí album ze série Europa a vykresluje obraz válečné, rozpadající se Evropy, která v boji o moc přichází o rozum. Podle mého čtení situace je nahrávka napěchovaná zajímavým materiálem s přesahy do mnoha směrů. Ne všechny šance se podařilo beze zbytku proměnit, ne vše se povedlo na výbornou. Díky nonverbální podání si jednotlivé skladby uchovávají část tajemství pro sebe a je na posluchači jejich poselství dekódovat nebo mu vetknout své vlastní. A když je pak po všem, dobrý pocit z času stráveného poslechem zůstává.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky