Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Biosphere - Shortwave Memories

BiosphereShortwave Memories

Victimer3.3.2022
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Návrat k analogovému hardwaru a elektronickému post-punku. Spojení ducha nostalgie s dnešním přístupem z rukou mistra.

Geir Jenssen a jeho Biosphere počtvrté na Echoes. Elektronický mikrosvět pod lupou, hra s detaily a vždy zajímavý náhled na daný minimalistický koncept. Dnes se spolu s tímto projektem přesuneme do doby, kterou mám opravdu rád. Shortwave Memories je nové album Biosphere inspirované post-punkovou elektronickou hudbou konce 70. a začátku 80. let, zejména pak produkcí osobností jako jsou Martin Hannett nebo Daniel Miller. I v rámci vybavení jde o návrat zpět. Konkrétně zde k vintage analogovému hardwaru právě z přelomu 70. a 80. dekády. Dál už pokračuje sám Geir: "záměrem nebylo udělat hudbu, která zní, jako by byla napsána ve stejném období. Je to spíš ve smyslu, co by se stalo, kdybych měl možnost používat stejné nástroje a aplikoval bych stejně pečlivou pozornost k detailu jako výše uvedení producenti".


Takže tu máme lákavé spojení post-punkové éry elektroniky a současných schopností pana Jenssena. Jeho specifický styl práce zasáhnutý specifickým projevem oné doby. Od počátku je poměrně jasně nastíněno, že Shortwave Memories je zvláštním zvukovým průvodcem analogového minimalismu. Čerpá z daného období, po svém ho definuje, ale zároveň jen slepě nefrázuje. Skutečně je to spíš přítomnost svěřená do rukou autora obklopeného starými nástroji, než aby samotná hudba zněla jako obyčejné retro. Jistě, je zpátky v čase, to je zřejmé od prvního tónu, ale víc než aby byla po kolena v rané elektronice, ji Geir umí podat jako nadčasovou. Což je pro Biosphere typické.


Novinka je downtempová, atmosférická a potemnělá záležitost rozvíjející zvukové stopy pocházející z minulosti na cestě za nekonečnem. Skromně pulsující elektronická hudba, kterou zcela záměrně nenazývám jako ambient. Víc ji vidím jako mechanický proces postavený na základech staré elektroniky vedoucí prostorem. Je ale pravda, že pocit nekonečnosti je v tomto případě stísněný, a funguje spíš jako posílání analogových signálů do tmy, než aby hudba Shortwave Memories reflektovala širší vnímání. Je o spojení s universem, ale rozhodně u ní nemám pocit, že bych se v něm pohyboval. A pokud přece jen chvilku ano, je to jen z izolované pozice, kde se ta vsedě za monitorem náramně hodí do krámu. Celý proces se odehrává tady dole a jen předkládá možnosti.

 


Shortwave Memories je mystická, rafinovaná a strohá záležitost. Kloubí v sobě ducha hravosti a odcizení. Až chilloutový chlad jde ze skladby Night Shift, ke které jsem tíhnul už od začátku. Asi to bude tím názvem. Jsme v prostředí tmy, jen za okny jako by celou dobu cvrkal mechanický cvrček a my se ve svých pocitech blížili místu, odkud se dá aspoň trochu tancovat. Tahle věc umí nastartovat emoce tam, kde je první dvě skladby spíš krotily a ctily minimální rozhled kolem. Formanta pak pokračuje v rozvíjení starých zvukových koridorů a to plánovaně přidušené kompozičně nedusí za každou cenu. Titulní skladba svou rozevřenější povahou nabídne přece jen trochu toho vesmíru do duše gotického programátora. Infinium také jako by tancovala, spoře oděná a svým způsobem přitažlivá, minimalismus Biosphere nabírá na otáčkách. Závěrečná elektro výprava Transfigured Express završuje album až epicky pojatou upjatostí, kdy dává Geir k poslechu vše, čím je Shortwave Memories významné.


Je to zastávka v minulosti, která nabízí různé pohledy. Kdo se zajímá o podobně laděnou muziku jen okrajově, asi ho při tomto pojetí elektroniky napadnou hlavně Kraftwerk. A myslím si, že tohle přirovnání je pro začátek úplně v pořádku. Já jsem si v Shortwave Memories spojil prověřenou kompoziční schopnost autora se zvuky vypuštěnými o čtyři dekády zpět. Vlastně takový osobní ideál. Celkově sice nebude novinka Biosphere na samé špičce diskografie tohoto projektu, ale jako další dílek do té krásné elektro mozaiky pasuje báječně. Díky za něj.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky