Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Black Hill - Kakadu

Black HillKakadu

David11.1.2012
Zdroj: CD
Posloucháno na: Yamaha AX-490, Yamaha CDX-480, Raveland X 2508
VERDIKT: Cílem těchto pár řádek rozhodně neměl být nějaký ošklivý a podlý útok na nebohou skupinu mírumilovných obyvatel, kteří se chtějí hudbou bavit po svém a nepotřebují při tom poslouchat depresivní lamentování zlomeného frontmana za kvílivého doprovodu nesrozumitelně komplikovaných kytarových výpadů. Z mého pohledu však hudba Black Hill neskrývá ničehož nic zajímavého a poutavého, k čemu bych se v budoucnu ještě někdy rád vracel. Šlapavou rockovou nahrávku, jejímž prvotním cílem je nakopat všem v okruhu minimálně jednoho kilometru zadky a následně odejít s hlavou vztyčenou si představuji jinak...

Pokud patříte mezi vyznavače zábavovek typu Alkehol, De Bill Heads, Harlej a čas od času nepohrdnete ani něčím ostřejším ve stylu odlehčeného nu-metalu, nebo chcete-li crossoveru, je pro vás prozatím poslední album Kakadu berounské bandy Black Hill nejspíš jak dělané. V opačném případě snad raději bez zbytečného otálení zavřete tuto stránku, prohlížeč, vytrhněte kompjůtr ze zásuvky, zasaďte mu několik dobře mířených ran palicí a mrštěte s ním, co nejdále vám jen síly dovolí, jelikož riziko trvalého narušení vašich myšlenkových pochodů je v tomto případě více než pravděpodobné...

Black Hill se pasují do role odhodlaných bojovníků s vidlemi a motykami, jejichž cílem není tvorba nějakých noblesních hodnot, či hledání dosud neobjevených skulinek v rámci tvrděrockového žánru. V jejich pojetí crossoveru lze vypátrat faktory rozvíjející již mnohokrát řečené a ohrané šablony maximálně pod vlivem smrtelné dávky LSD a to pouze během posledních dvou sekund předcházejících zástavě srdeční činnosti, i proto jsem se do tohoto, jistě velmi zajímavého, avšak poněkud nebezpečného, bodu prozatím neodvážil proniknout. Ani v omezených mantinelech neoriginality se hoši nepohybují zcela bez zaškobrtnutí a jejich nátlakové agro halekačky bez silnějších a především pestřejších nápadů začínají po několika málo minutách produkce nebezpečně zavánět nudou a monotónností. Pokud bych měl tedy srovnávat (za podmínky značně silné dávky představivosti) například s českými formacemi typu Atari Terror, Status Praesents nebo slovenskými Head2Down, co se týče hudebního směřování, mé hodnocení by se pohybovalo vskutku proklatě nízko. Jestliže se ale zaměřím na již nakousnutý okruh zábavových kapel, s naprostým klidem mohu říci, že Black Hill pro mě znamenají možná lídra této skupiny. Do jaké míry je však výhrou, být pasován jednookým mezi slepými králem, to ponechávám na vašem zvážení.

Vezmu-li v potaz například textovou náplň Harleje, nebo Alkeholu, vyznívají Black Hill jako Máchův Máj vedle říhnutí ulepeného bezdomovce, i když... nic není pouze černé a bílé a některé "vtipné" veršovačky bych také raději vynechal. Hovořím zde tedy pouze o aktuálním albu Kakadu, zbylé čtyři řadovky mi jaksi stihly frnknout, tudíž mě prosím nehaňte za absenci fundovaného porovnání se starší tvorbou. Nicméně jako jasný klad desky jednoznačně hodnotím profesionálně, čistě, bez zbytečných hovadin provedený booklet s texty a stejně tak zvuková kvalita si stojí na velmi slušné úrovni, což v mých očích posouvá výslednou známku také o nějaký ten stupínek výš.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky