Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Black Tusk - T.C.B.T.

Black TuskT.C.B.T.

Jirka D.25.9.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Na novém albu Black Tusk nepřekvapují vůbec ničím, což může být dobrá i špatná zpráva současně.

Asi máte taky několik oblíbených kapel, které sice neřadíte do svého prvního sledu, ale jejichž desky si občas poslechnete a minimálně chvíli po vydání s nimi strávíte pár společných poslechů. Přiznám, že Black Tusk jsou pro mě přesně takovou kapelou - nikdy pro mě nebyli žánrovou špičkou a můj zájem o ně je spíš taková forma sympatie než obdiv k něčemu hudebně skutečně velkému. Proč to?

 

Kylesa pochází z města Savannah ve státě Georgie a začala fungovat v roce 2001. Black Tusk pochází z města Savannah ve státě Georgie a začali fungovat v roce 2005. Náhoda? Na náhody nevěřím. Trochu jednoduchá zkratka? Možná ano, ale třeba na tom něco bude.

 

Black Tusk band

 

T.C.B.T. je v pořadí pátá deska Black Tusk a znamená asi tolik, abyste si dávali bacha na BT (take care of...). Při letmém pohledu jde o standardní desku ve všech ohledech - délka kolem 40 minut, 12 skladeb kolem tří až čtyř minut s jedním nesmyslným intrem, hudebně žádné experimenty a odbočky mimo. K tomu dost nezajímavý obal a bohužel klasicky nahulený zvuk, protože má pořád někdo dojem, že je to tak dobře. Není.

 

To hlavní, co na tomto albu v dobrém zaujme, je jeho absolutní nasazení a tempo, které začne diktovat první regulérní skladba Closed Eye a v němž se dlouho nepoleví. Prakticky do konce desky. Ano, je to stále stejný recept a křížovka s předvyplněnou tajenkou, ale současně i velmi dobře zvládnuté řemeslo, které má svou nepopiratelnou váhu. V mnoha momentech jde o starou Kylesu a v mnoha momentech mi to přijde zajímavější než Kylesa ve své závěrečné fázi. Muzika BT je v tomto ohledu naprosto přímočará, punkově drzá, ale současně zuby nehty se držící zažitých pravidel a modelů. Je totiž zcela jasně vidět, že jakmile BT zkusí přijít se skladatelsky složitějším kusem a skladbu natahují k pěti minutám (Scalped), na povrch slyšitelně vyplouvají limity a kapela atakuje především své vlastní umělecké hranice. Logicky se hned následně vrací s čistým průplachem hlavy Ghosts Roam, což je takový typický představitel jejich aktuální formy.

 

 

Sám sebe jsem se při poslechu této desky musel ptát, jak můžou BT vydržet celou desku v podstatě s pořád stejným materiálem, a především jak je možné, že to snesu já osobně. Odpověď? Nejsem si úplně jistý. Za sebe můžu říct akorát tolik, že poslech T.C.B.T. jsem omezil na chvíle intelektuálního vyčerpání a na služební cesty do auta, kde všechno funguje dobře. V ten moment zaujme i jinde snadno přehlédnutelná kytarová vyhrávka v Never Ending Daymare, kterou by si Baroness nedali ani na album rarit a demáčů, ale tady mi přišla v pohodě.

 

Čistě pro klid duše jsem novinku přehrál současně i se staršími deskami, především s tou dva roky starou, a bez obalu řečeno mě nic hlubokého nenapadlo. Black Tusk si prostě jedou pořád to svoje. Umím si představit, že si při podobné muzice někde vytřepu starosti z hlavy, ale tím seznam přidaných hodnot končí. T.C.B.T. je kapelní standard, který můžu mít rád a můžu s ním v pohodě žít. Anebo taky nemusím.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky