Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Blackbraid - Nocturnal Womb (EP)

BlackbraidNocturnal Womb (EP)

Victimer8.5.2026
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Skladby, které se svou povahou nehodily na velké album a které mají co říct na tom malém.

Blackmetalový indián Sgah'gahsowáh a jeho hudební dítě Blackbraid se připomínají i v letošním roce. Abychom dostáli statistickým údajům, tento americký projekt má na kontě tři regulérní alba v období let 22-25, postupně označená římskou číslicí. A pak jsou tu malé nahrávky, respektive dva singly a nové EP Nocturnal Womb. O druhém velkém albu se zde rozepsal kolega Ruadek, dnes si povíme něco méně o třech nových skladbách, které jsou součástí EPka.


Dvě úvodní věci se svou temnou a niternou povahou nehodily na třetí album, proto dostaly šanci na malé samostatné nahrávce. Přidala se k nim ještě akustická verze skladby Barefoot Ghost Dance on Blood-Soaked Soil, což je vůbec první věc, která pod hlavičkou Blackbraid oficiálně vyšla. Tenkrát zaujala grafickým zpracováním, které dalo najevo, že tohle je black metal navázaný na staré indiánské tradice. Hudebně se nejednalo o nijak atypickou skladbu, jako spíš o tradičně znějící rychlý atmo black s hustým soundem a melodickou výpravností, kterou žene vpřed rychlopalná energie. Na EP ji nežene vpřed nic. Stala se z ní ohýnková balada, která se ale nezbavila své hrdosti. To aby bylo zřejmé, že spát na závěr EP se nepůjde, že bude lepší v pokoře uctít ducha původních obyvatel. A pak si pustit celé EP znovu. Srovnat si obě verze, blackovou i folkovou, je samozřejmě povinnost.

 


Hnacím motorem EP jsou však první dvě skladby. Ta titulní je důkladně temná záležitost nořící se do surového oparu atmosféričnosti. Opravdu silná a zlá skladba prohánějící se po nočních scenériích. Ukazuje zlobu a agresivitu Blackbraid, přičemž nejede bezhlavě, ale včas vsadí na houpavý rytmus očerněný ryzí zvířeckostí. A zase malé srovnání. Jak klasická mi přijde blackmetalová verze vůbec první skladby Blackbraid Barefoot Ghost Dance on Blood-Soaked Soil, která mě nechává v klidu, tak mě baví nová zlotřilá noční vize Nocturnal Womb. Ta animální energie je nakažlivá.


Druhou skladbou EPka je Celestial Bloodlust. Opět hodně útočná a divoká věcička. O polovinu kratší track jako ten úvodní, takže výsledek působí o to intenzivněji. I zde ten pevný stisk na krku na chvíli povolí, ale povaha skladby je jasná - divočina a krvežíznivost. Chcete jen agresivní a temné Blackbraid? Dvě úvodní skladby tohoto EP jsou pro vás. Chcete se uklidnit a v klidu se posadit? Dejte si akustický závěr a srovnejte si myšlenky.


Nechci tuhle krátkou kolekci detailně hodnotit a dám jen na pocity. EP Nocturnal Womb je vybudí dostatečnou měrou a to mi stačí. Smysly jsou rozhýbány, více v tuto chvíli není třeba. Blackbraid se opět připomínají zajímavým způsobem, to je třeba uznat. A jaká bude budoucnost s číslem IV na velké desce? Nechme se překvapit. V tento moment nepromarněme pobýt s Blackbraid formou EP Nocturnal Womb. Jde si to užít.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky