Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Blood Abscission - II

Blood AbscissionII

Sorgh28.4.2025
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: pc
VERDIKT: Melodický black nakažený post-metalovou náladou toho moc nedává. Možná osloví nenáročné snílky, ale větší ambice nemá. Poslech je šlapáním zelí na místě místo dobrodružné výpravy za poznáním.

Poslední dobou si hledím starých hodnot a spíš se vracím k hudebním klasikám. Digitální promo z Debemur Morti mě však přimělo pohlédnou do očí chladné, blackmetalové bestii Blood Abscission. Ustájení v této salaši by mělo znamenat určitou jistotu kvality, a tak nelením a poslouchám.


K seznámení s kapelou chybí pozvánka, ani životopis poštou nedošel. Není tedy moc co říct, protože kapela na promo kálí a zachovává mlčení. Nevím, kdo to je, odkud jsou, nevím lautr nic. Můžeme se bez informačních vlivů ponořit do hudby samé a udělat si nezkalený obrázek. Navést nás mohou zajímavé obaly jejich desek, které zavání industriálním randálem a špínou. Může to být ale i slepá nápověda. O hudbě by se v tomto případě dalo mluvit dlouho a stačilo by vypůjčit si k tomu fragmenty z jiných článků. Ano, na dvojce najdeme bohužel poměrně málo věcí, které by stály za zmínku. Nabízí se tak dodržet stejný informační minimalismus, který kapela používá při komunikaci, při pojmenovávání skladeb, alb…


Tedy II, dvojka. Album začíná velmi syrově, úvodní riff nastavuje laťku vysoko a naznačuje, že půjde o nekompromisní nářez v nejlepším blackmetalovém duchu. Žádné velké umění, ale srdíčko a touha po hudebním holokaustu. Škoda, že to tak ve skutečnosti není. Strohý jazyk brzy ztrácí vládu nad průběhem událostí a již během první, přes dvanáct minut dlouhé skladby do ní začínají prorůstat šlahouny melodického býlí. Nezní to sice nějak zvlášť špatně, ale těžko se smiřuji s tak rychlou kapitulací tvrdé skořápky.


Ona to není až taková tragédie, do konzistence teplého másla má album daleko. Devastující pasáže jsou jako pojištovák, vyhodíte dveřmi – vleze oknem. Tvoří pevné piloty, o které se můžeme ve slabších momentech opřít. Můžeme se na ně těšit během planého preludování, kterého je na albu bohužel taky dost. Nejsilnějším zážitkem pro mě byl ostrý začátek, který zatopil pod kotlem, a i když nepředvedl nic světoborného, tak to byl pravověrný black. Už jen jeho stín zahlédneme v kapitolách následujících, ale tady spíš posluhuje ostatním vlivům. Postupně tak přicházím na to, jak je album slabé. V prvé řadě mu chybí silné nápady. Většinu času se motáme mezi několika opakujícími se akordy, ze kterých se daří splácat jakous takous atmosféru, ale ta se rychle rozplývá a čeká na podporu zezadu. Nápady nepřichází, a tak se motivy natahují, nabírají tvar laciného post-metalového dojáku hledajíc východisko z nouze. Do melodických pasáží krákorá stylově přísný vokál, kterému se nedá nic vytknout.


Zpočátku jsem celou situaci neviděl tak černě. Tvrdá řežba se střídala s měkčími, atmosférickými plochami, které albu nepokrytě vládnou. Vše jsem strávil bez větších problémů, ale nakonec jsem skončil tak, že doposlouchat skladbu se zdálo být těžkou trýzní. Poslech přestal být cestou a stal se šlapáním zelí na místě. Na to už nechci plýtvat časem.

 

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky