Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Blut Aus Nord - 777 - The Desanctification

Blut Aus Nord777 - The Desanctification

Victimer2.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Kolos BLUT AUS NORD a jeho vychýlené a propracované trasy nelze zastavit, jen mu podlehnout a nechat se ovlivnit. Tentokrát v maximální temnotě, chladu a přitom s košatou atmosférou.

Mechanismus BLUT AUS NORD pokračuje v industrializaci black metalem poškozených lokací a navazuje na předchozí díl série sedmiček - "777 - Sect(s)". Šílenství téhle francouzské black metalové strojírensko-atmosférické poradny, jak proměnit defektní umění v chladně propracovanou osvícenost, se musí podstoupit od začátku do konce, bez pauz na cigáro a s mučivým výrazem vlastní krutosti. Na předchozí díl navazující a ohlášené album dostalo defintivní podobu v magický den 11.11.2011.

 

"777 - The Desanctification" je střednětempá hypnoticky pulsující záležitost, které není cizí se v matematicky doložených intervalech opřít o atmosférickou položku a dokonat tak cílené a plánované v jeden dokonalý proces. Myšlenkově má album evokovat pocity jedince obklopeného totální prázdnotou, zoufalou a dekonstrukcí mysli způsobující samotu. Tahle samota je na album skutečně přenesena a některé okamžiky jsou více než věrné. Nechat se pohltit zpomaleným rytmem a slyšet tikat kdesi v dálce a nesnesitelné tmě osazovací stroj, není příliš pozitivní představa a tak také album zní. Temná, stísněná a přitom závislost způsobující deska, topící se v blátivě rozlezlém riffování proti směru hodinových ručiček. Hudební doprovod na téma "naprostá izolace člověka", uspokojí zejména milovníky pomalejších narušených temp a také vyhlížející v podkroví bytu vesmírné trasy a dálky hvězdných tras. "777 - The Desanctification" je nahrávka střídající euforické momenty s chladně sterilní mystikou a otírá se jak o svého albového předchůdce, tak také o schizodní rozervanost "MorT" a vehementně se hlásí o své místo v temnotě náladové pochody z "Memoria Vetusta II". Písně o nesnesitelnosti samoty tak pilně čerpají z různých období záručního listu BLUT AUS NORD a tvoří přitom pevný slepenec, jehož celková podoba podporuje pudy nebývalou silou a vtírá do mysli choré návyky.

 

Chtě, nechtě, procedura osamělosti se musí opakovat. Pokora před dokonalostí disharmonických pochodů kariéry BLUT AUS NORD se občas zakřiví a člověk je někdy zklamán, ale nikdy ne natolik, aby propadl skepsi a nad kapelou zlomil hůl. Lámaní hole tedy ani nad novým albem naprosto nehrozí. Jakožto labužník středně rozpohybovaných temp s industriálně oplechovaným podkladem, jsem s celkovou strukurou alba plně spokojen. Stroj se jeví jako vyhovující, vhodný k přepravě a pokud se vymkne kontrole, jeho nový majitel pravděpodobně umře na nástrahy osamění, v depresích a tvrdém alkoholu. Těm, kterým tvorba BLUT AUS NORD odjakživa neprospívá, ať nadále budují své hudební přesvědčení mimo tento, pro ně nepochopitelný black metalový odkaz. Oddaní a věrní pak, myslím, budou velmi spokojeni. Najdou se jistě i tací, kteří budou připomínat jistou nepřekvapivost a opakování se, či přinejmenším obšlehnutí již jednou slyšených míst, ale domnívám se že tohle je naprosto v pořádku a přicházet stále s něčím nečekaným není jen tak. Album je postaveno na jasných vizích, navození předem určené nálady a to beze zbytku splňuje.

 

Dalo se očekávat, že se kapela vydá tímto směrem a opět odkryje strojově zarezlé parametry vlastní tvorby. Názory na něj se budou lišit, protože se přes tvář posluchače neprožene vichřice a okultně kořeněný black metal, nýbrž jeho zpomaleně industriální verze a ze surového černého kovu nezbylo nic. Ona surovost je přetavena v odcizení a krev na mrtvolách není krví, ale kapalinou z těl androidních vyhnanců praktik strojírenské filosofie. Jako pozadí při prohlídce továrenských ruin je tohle dílo výborným společníkem a pokud někdo například zná lesní scenérie kdysi slavného podniku Adast Adamov, může rovnou zajít na nejbližší vyhlídku a tiše pozorovat úzké údolí, ve kterém se snoubí krása okolních polesí z šedou bolševickou industriální zástavbou. Unikátní prožitek je zaručen.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky