Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Blut Aus Nord, francouzští kazatelé temné blackmetalové avantgardy dovršili třicet let od prvního alba Ultima Thulée. Stali se tvořícími ikonami stylu a každá jejich nová nahrávka provází velká očekávání. Navíc za všechna ta léta nabídli řadu proměn, prolínání a chápání jejich specifického projevu. Patří jim trůn, a kdyby náhodou zrovna neseděli přímo na něm, lze na prstech jedné ruky spočítat další jména, která tomuto stylu přinesla tak zásadní oživení jako oni. Každé nové album se snažíme zachytit a detailně prozkoumat i my na Echoes. Aktuálně po krátké domluvě přišla řada na mě a řádky o čerstvé novince Ethereal Horizons. Možná dobře, když nejsem tolik obratný v surovějších přednáškách posbíraných z nepřeberně přeletů velkého modulu Blut Aus Nord, a více mi vyhovují ty vzdušnější, atmosféričtější.

A mezi takové se Ethereal Horizons nejen řadí, ale svým nastavením jim po stránce prostorovosti či éteričnosti dokonce dominuje. Blut Aus Nord vsadili na jemnou strunu, na dalekonosnou, kosmicky nekonečnou náladovost, na nuance s dalšími již vyzkoušenými žánry (znatelné prvky post rocku, post punku nebo industrialu) a melodickou výpravnost. Narazil jsem na přirovnání k albu Hallucinogen (2019), což v rámci křehké povahy obou desek může být vzájemné pojítko, ale jinak se domnívám, že se alba svým naturelem zásadně liší. Hallucinogen je přímější a údernější, nové album pak o poznání rozjímavější a ve svém klidu zkrátka éteričtější. Blut Aus Nord na sklonku roku 2025 přemítají a silně atakují naše smysly. Musím uznat, že po počátečním rozčarování přišlo na řadu pravé čarování. Ethereal Horizons je silný materiál se silnými účinky.

Abychom předešli spekulacím, jak mohla kapela přijít s tak jemným materiálem a jestli to má zapotřebí, když bla bla... přišla s tím a bla bla... tímto albem... Už z minulosti je zřejmé, že přístupnější a melodicky atraktivní poloha je Blut Aus Nord mimo jiné také vlastní, a je to část jejich autorské tváře. Jmenovat položky jejich diskografie nastavené tímto atmosféričtějším směrem mi přijde zbytečné. My se můžeme bavit akorát o počtu vydaných desek, o možné čitelnosti kapely a o jejich inklinaci (za poslední léta) právě k této na vstřebání lehčí a snad i předvídatelnější projekci jejich prostorové hudby. Stále v mezích atmosférického a avantgardního black metalu, samozřejmě. Mám za to, že takto to působí jako letmé seznámení, jako ukázky vypuštěné do éteru, že to možná leckoho odradí. Ta jasná definovatelnost. Ale detailní průzkum samotného díla kapely jako jsou Blut Aus Nord je pořád něčím svátečním a dost často bohatým na celkový prožitek. Jako tomu bylo v minulosti, před pár lety a jako tomu je i dnes.

Ethereal Horizons může působit čitelně a nevzrušeně, ale je potřeba dát průchod jeho pravému odkazu. Po kompoziční stránce dala kapela dohromady velmi důsledně dotažený celek, pevný a celistvý. Prim hraje éterická jemnost, melodie a kosmický třpyt mihotající se nad hutným soukolím duše Blut Aus Nord. Ti dnes předčítají z dálav, nesou se prostorem a vypráví jaký je. Jsou vzletní, většinou vůbec nestojí na pevné zemi a vsakují do sebe sílu kosmických dálek. Dělají to klidně, právě jako by nevzrušeně a jako by tak dělali od nepaměti. Ethereal Horizons je hypnotická přirozenost z nepřirozeného, mimozemského prostředí. Black metal, jehož devízou je vyklidnění a dar přemostit své zlé já do nekonečných dálek, které zlé já léčí a předávat mu dar vědění. Splynutí s pokornou entitou v obklopení plujících horizontů.

Blut Aus Nord na novém albu nijak nezlobí. Ano, jejich spodní patra jsou pořád přítomna, ale nyní jsou přikryta velkým závojem kosmické projekce. Je to pořád atmosférický black metal, nebudeme se bavit ani uvažovat o opaku. Ethereal Horizons čerpá z dalších, dnes už příbuzných a kapelou dobře vyzkoušených stylových dokreslení. Jde o sílu nastavení, o momentální sílu celku. Po této stránce je novinka mimořádně kompaktní a atmosféricky přitažlivá kolekce. Nepředvádí žádné novum, sází na prověřené postupy, ale jinak je podává, prezentuje. Takto pojatý materiál je blackmetalový balzám na duši, hladí smysly a nijak neprovokuje. Teče si svým korytem, které naprosto v klidu kontroluje. A je mimořádný v tom, jak vše zpracovává. Třeba jak zapojí psychedelické synťáky v Seclusion, nebo jak dá na čisté vokály právě v této skladbě, nebo v následující The Ordeal. A to jsou jen střípky.

Není se čeho bát, Blut Aus Nord to mají pod kontrolou. Jsou epickými vypravěči křehké tváře sebe sama, dají na prověřené, ale jinak uchopené nitky vlastních postupů. Nešokují, možná na oko klimbají, ale dělají to přesvědčivě a po čertech dobře. Takto vidím nové album Ethereal Horizons jako velmi povedené, aniž bych nijak srovnával a rovnal si vedle sebe další albové zastávky kapely. Být čitelnými a přesto excelovat, to neumí jen tak někdo. Blut Aus Nord ano.