Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Blut Aus Nord - What Once Was​.​.​. Liber III (EP)

Blut Aus NordWhat Once Was​.​.​. Liber III (EP)

Garmfrost9.12.2013
Zdroj: mp3
Posloucháno na: Philips MCD183, Koss Porta Pro
VERDIKT: Plně přiznávám, že jsem zaujat a BAN nadržuju. Nicméně si za svými slovy a hlavně hodnocením stojím. Francouzská bestie přinesla další z várky krátkých a zlých děl, které se zapíší do historie black metalového podzemí. Nevěříte? Poslechněte si to!

Každým rokem nám nadělí porci ohavné příchutě francouzská bestie BLUT AUS NORD. Vždy se obávám, kdy se stane v jejich případě zatím nemožné, a sice, že pánové natočí slabé dílo. Není běžné, aby kapela, co vydává tak často alba (a poslední dobou i dvě ročně), se nezačala vykrádat. S tím vykrádáním ale začnu pomalu, protože poslední z trilogie dlouhohrajících EP „What Once Liber III“ nepřináší až na pár detailů zhola nic nového. Každá složka z oněch tří „ípíček“ má trochu odlišnou atmosféru a postupně se i ubírá ve zběsilém tempu. Nicméně se vše podstatné řeklo už v jedničce a pak se už pouze rozepisovalo a rozšiřovalo.

 

Další drobnou změnou je bezesporu i fakt, že zatímco alba „Liber I“, tak „Liber II“ si vystačila se dvěma skladbami, tak „Liber III“ potřebuje pro vyjádření songů rovnou šest a to na stejné ploše jako předchůdci. Tudíž se čerstvá várka hnilobné smrti stává lehce stravitelnější. Také se, jak už jsem zmínil, nenese novinka v hypnoticky stálé rychlosti, ale pod nánosem až death metalové zuřivé techniky naleznete obdivuhodně barevné dílo. Tady už záleží, jak se k tomu postavíte. Ostatně tak tomu bylo vždy i v minulosti, BAN zkrátka hraje jen pro někoho a naprosto chápu, když kolem sebe slyším odfrknutí, že je to jen snůška disharmonického kraválu.

 

O to překvapivěji působí, že se ve třetím pokračování „Liber“ dočkáme nečekaného prostoru pro melodie (ano opravdu tam jsou) a nebo ambientu (závěrečná „VI“), kde se do zvuků podzemních stok ozývá jen temné vrčení Vindsvalovo. Už úvod desky („I“) rozjíždí ticho, ze kterého se až posléze vyklube klasická řezničina, kdy BAN poznáte na sto honů. Řekl bych, že „II“ nebo „V“ je death metal jak víno (smradlavé a odporně kyselé). Vindsval svůj hlas ale použije i lehce jinak a jeho hrdelní variace padnou do té smršti typických BAN kupodivu skvěle. Ostatně se vždy vrátí ke svému hnusnému krákání, jak je známe a máme rádi.

 

Takže poslední slova zní – „What Once Was... Liber III“ bude opět milované i odsuzované. To se už nezmění. Myslím, že připravovaná trojka „Memoria Vetusta“ bude mít lehčí postavení pro stravitelnost a melodičnost. No, zaplať satan za hnusy recenzovaného (malo)veledíla.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

satrapa / 22.12.13 16:27odpovědět

Další album od BAN a zase špička! Ale ještě jednou natočí něco takovýho a bude to už nudný.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky