Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Boris - Tears E.P.

BorisTears E.P.

Victimer16.7.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Takové malé neškodné dovádění ve víru vlastní kreativity a předělávek v poloze milých tvářiček z radia.

Boris jsou nezmaři, to se všeobecně ví. Nikdy není dobré dopředu pást po takové či makové orientaci jejich smyslně různorodých choutek, protože to je dost dobrý předpoklad pozdějšího klepání na čelo. Pop music místo chrastivého hardcoru a klikatící se psychedelie ukrajující další dílek života bigbítové roviny. Zrovna tyhle proměny mohou být tím, co kazí všeobecný odhad. Jako rozhodně dobrý příklad můžeme vzít dvě u nás recenzovaná alba, poslechově přítulné Noise a o dost těžší kus na vstřebání Dear. Názvy těchto dvou nahrávek jsou pak zcela výmluvné. Jako by symbolizovaly, že v případě Boris je hluk to krásné a to krásné ve skutečnosti zanechává razantní stopy bolesti hlavy. Asi to tak bude...


Dost však tlachání na téma, čím Boris jsou, byli a mohli by být. Aktuálně dali do oběhu lehce přes dvacet minut muziky plačtivě nazvané Tears E.P. Jedná se o pop-rockovou variaci na japonský způsob, kdy se Boris zhostili role hitmakerů a provoněli nahrávku sladkými melodiemi. Samozřejmě i s pár experimenty, bez těch by to stejně nešlo. Jinak ovšem kapela funguje v převlecích za ty hodnější a vlezlejší chlapce, na které lze v médiích narazit o poznání snadněji, než na zarudlé trýzniče strun a promované inženýry elektronických vibrací. Fuj, tyhle divné chlápky dneska necháme stranou.

 


Úvod a závěr EP patří stejné skladbě, akorát nejprve jde o zpívanou a posléze o instrumentální verzi. Pohyb mezi startem a cílem mají pod palcem dva covery a skladba U Fu Fu, kterou jsem zatím nikde jinde nevystopoval, ale konkrétně na discogs.com jsem vyváděn z omylu. To ovšem v tuto chvíli není podstatné. Důležité je, že právě tahle věcička a předělávka To The Beach mají status malého krátkého pohonu tohoto malého krátkého alba.


Když to totiž vezmu kolem a kolem, je to právě druhá a třetí věc, co mi našeptávají, že tahle skromná anabáze není jen vyloženě zbytečným plivnutím do vody. Ve zbytku nahrávky sice koluje jistý druh zábavy, ale v tomto případě spíš podřadné. Těžko se radovat z prkotin typu Peaches (mimo to, že při troše představivosti lze slyšet pičus a brát to jako výsměch lidem tohoto typu), byť se pod taktovkou všehoschopných Boris mohou jevit jako veselé a hravé. Ano, mohou. Ale při vší úctě, potrhat smíchy se u toho zrovna nechystám.


A to je všechno. Nic víc není třeba hledat, nic víc není třeba zkoušet. Boris se proměnili v japonské populární umělce a protože jsou šikovní, tak jim sluší i tahle tvář. To bezpochyby ano. Celkově je to ale tohle EP jen taková malá hračka na pár chvilek. A ta se za chvíli omrzí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky