Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Brat - Manslayer

BratManslayer

Bhut17.11.2026
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Přímočará a plně funkční mašinérie na death/grindovou zábavu. Trochu obyčejného balastu, ale pořád svým způsobem přitažlivá náplň.

Tahle banda říkající si Brat na mě vykoukla ze Sparku, kde bylo pár zmínek, a já tak nějak prostě chtěl zkusit, jak to zní. Tak jsem si novinku Manslayer pustil, a když jsem odfiltroval takové ty srandičky okolo, tak jsem dostal docela příjemnou porci muziky, u které nemusím hledat jinotaje a nijak zvlášť se soustředit na průběh. Všechno běží přímočaře a svižně. Musím ale vypíchnout, že mě nejvíc oslovila jakási death/grindová archaičnost ve zvuku i stylu skladeb. Nějak tam v tom cítím ty starší kapely amerického ražení a nutno se přiznat, že je to poznatek poměrně příjemný a milý. No a taky mají za mikrofonem dívku, a není to žádná mužatka. Označit jí takto - jistojistě bude dotyčný padouch tématem dalších písní. 

 

Brat však mají vedle hudby ještě jednu zbraň, kterou se od řady podobně zaměřených spolků odlišují. Je jí vlastní estetika, nadsázka a koncept, jenž si pohrává s představou ženské pomsty. Skladby dokážou pracovat s groove chytlavostí, rytmickými změnami i krátkými melodickými motivy, které dokážou v tom správném okamžiku zaseknout a chytit spěchajícího posluchače za ruku se slovy: Počkej chvilku.

 

 

Hned po intru představená věc Aileen Wuornos nastavuje celkem jasná pravidla. Odkaz na americkou vražedkyni není náhodný a dobře zapadá do tematického rámce alba. Ten se, jak již bylo předesláno, točí kolem ženského hněvu, násilí a odplaty za příkoří. Jedná se prakticky o přímočaré prostředky. Krev, brutalita, černý humor a hororová obrazotvornost. Všechno je trochu přepálené, místy až groteskní, ale právě v tom spočívá podstatná část vesmíru téhle kapely. Ve Sparku psali cosi o tom, že je to pomsta panenky Barbie na Kenovi za všechno, co jí kdy provedl. Touto posloupností tak dochází i k vysvětlení obrázku na obalu alba. Zajímavé je, že album není pouze o fantazijním masakrování. Třeba Speculum Bleed si pohrává s gynekologickým hororem, Botchtox si bere na mušku posedlost plastickými úpravami a Media Slop se opírá do mediálního marastu.

 

Brat mají schopnost spojit poměrně primitivní hudební základ s výraznou osobitostí. Nehrají si na technické ekvilibristy, nezahlcují posluchače zbytečnými kejklemi a jejich ambice neleží někde v komplikovaných kompozičních konstrukcích. Chtějí být hluční, drzí, zábavní a nebezpeční. A většinou se jim to daří. Současně si ale uvědomují, že samotná brutalita nestačí. Proto mají jejich skladby potřebný tah, střídají polohy a dokážou nabídnout i několik momentů, co se zaryjí do paměti. Jde jim skvěle i pomalejší tempo, kde mi nejvíce evokují tu archaickou deathgrindovou scénu. Jinde třeba připomenou styl podobný starým Six Feet Under a tak podobně.

 

 

Je to prostá zábava s přesahem k zamyšlení. Deathmetalový jazyk opilovaný grindovými ostrostmi je příjemným zpestřením a zcela funkční zbraní. Hledáte-li něco k dobrému odreagování – pak to tady máte. Pokud chcete sofistikovanější materiál – hledejte jindy.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Sorgh / 23.12.18 16:16

Nakonec jsem tomuto albu úplně propadl, je geniální stejně jako jeho předchůdce.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky