Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ne, vůbec nemám problém s tvorbou někoho jako je Anna von Hausswolff. Naopak mám pro podobný typ muziky vrozenou slabost. Její soukolí pohání tma, pocit prázdnoty a maximální možný cit pro orientaci v místech, kam se normální smrtelník příliš často neodváží. Anninu diskografii sice nemám dokonale zvládnutou, ale alba znám a slyšel jsem s jakými úmysly k nim přistupovala. A Dead Magic je pátým zářezem na pomyslné pažbě nahrávek, které Anna vydala.

Anna von Hausswolff je jen jedna, přesto mi to nedá neupozornit na jisté podobnosti. Když už na ni a její samotářsky skroušenou hudbu narazím, tak většinou levituje tmavou místností někde nad kroky PJ Harvey, Chelsea Wolffe a Diamandou Galás, aby si vzala od každé kousek sebe a zdatně to pak transformovala do vlastní podoby temnotářsky založené víly bloudící svými vlastními pocity.

Učesaná, neučesaná, obutá, neobutá, tajuplná i krásná. Víle Aničce ovšem do přesvědčivosti ještě lecos schází. Na Dead Magic je vlastně vše v pořádku a splňuje to paramatery citové hry na negativně komorní prostředí, ale chybí mi tam velký kus originality, něco, co bych vnímal jako typický prvek pro Annu von Hausswolff. Jako když Manson přehrával Reznora a dělal, že to nikdo neslyší... Ne, tohle srovnání vymažte z hlavy, jsme jinde...

Vraťme se k pocitům. O ty jde především. Pak je jen na nás, jaká se nám zdá jejich finální podoba, jejich zpracování. Je to uvěřitelné, je tam ten dotek magična, až hororově laděných ozvěn zvědavosti, funguje pocit svírání na duši, ale husí kůže ne a ne naskočit. Dead Magic je klidná tma se spoustou hrůzy vykukující z pod polštáře. Mohl by to klidně být soundtrack z ústavu pro mentálně postižené, stejně tak jako hudební doprovod dokumentu o záhadných místech skrytých daleko v lesích. Je tam mrtvolnost, nádech rozladěné a v depresích se brodící symfonie, těžká mlha při pohledu skrz prsty, když je hlava v dlaních. Jo, vážně to tam je...

Dead Magic je albem o pěti dlouhých skladbách. O výpravách do tajů stínů. Nechci je podrobovat důkladné analýze, o tom to vůbec není. Jak říkám, je to tam... Užívám si, ale jak jsem taky zmínil - už jsem toho slyšel hodně... a vybírám si. A nejsem úplně přesvědčen o tom, že bych měl věřit všemu co se povídá. I tomu, co povídá Anna von Hausswolff. Dead Magic beru jako stylově vydařenou desku fungující na bázi synonyma pro přídavná jména typu tajuplný, hororový, depresivní, magický... Potud je vše v pořádku, dál ale tohle album nevidím.