Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dnes mám tu čest představit vám ryze českou techno desku postavenou na umění bratrské dvojice. Tak tedy, Bratři, stručné a trefné. Two Minds, taky. Z rozhovoru, který jsem četl pro Mladou Frontu, vyplývá, že jsou to skutečně duše provázané a spolupráce je absolutní. 

Ani tohle ale z mého pohledu není zárukou dobré desky. Musíte mít nápady a jistou vizi, která se musí do muziky „propsat“. Zvlášť u tak specifického stylu, jakým techno je, tohle platí dvojnásob. 

Two Minds je debut, který vyšel po úspěších se singly Running, Signal a Rise. Kluci si hodně vyhráli s prezentací a v dnešní době lze streamovat hodně zajímavé verze jejich skladeb, které hrají naživo. Je tu vidět, že oba mají k nástrojům blízko a jejich muzika pracuje s elektronickými perkusemi, hodně věcí hrají naživo přitažlivým způsobem. Pro ty, kteří mají techno za nudnou muziku, téměř bez zásahu lidského faktoru, by to mohla být zajímavá zkušenost. 

Co se týká nástrojového složení a jejich využití, při konstrukci desky, dovolím si citovat ze zmíněného rozhovoru:

„Zvukově jsme hodně čerpali z našich syntezátorů, které celému albu daly barvu. Používáme převážně analogové vybavení a staré vintage synthy. Některé zvuky jsme přehrávali, dokud jsme necítili, že je vše na svém místě.“

Doplním ještě produkci od německého producenta Hannesa Biegera. Ten dle mého nehraje až tak vzdálenou elektronickou produkci, jeho muzika se pohybuje na podobné vlně (od techna po tech-house a silné vlivy elektra). Takže si tahle trojice logicky docela sedla. A jaký to mělo vliv na výslednou desku? 

Četl jsem mnoho názorů. Někdo to smetl jako nudnou a nezáživnou věc, jiní naopak jásali nad energií, jakou muzika obsahuje. Já se klaním k názoru, že tahle deska je jak svou produkcí, tak vyzněním, odkazem na devadesátky a že pokud je v něčem její síla, je to právě v tomhle suverénně podaném odkazu. Však už jen z toho, co kluci používali za nástroje, to je celkem jasné. Šli do toho takhle už od začátku. Tohle není (ani nemá být) současné techno, hučící temným industriálem, tím to zavání pouze v osmé Morph. A ještě rezervovaně. Ta deska má uhlazenou, neagresivní produkci, která spadá spíše do progressive a více buduje náladu. 

Ačkoli ani jednoho z nich neznám, působí to jako osobní deska, která pracuje s jejich vnitřními pocity. Emotivní, pokud ji pustíte tak blízko, abyste to poznali. Křehká a v zásadě jednoduchá. O to výraznější. Taková je Running, s ambientním základem, který je krásně silný, a přitom ho často jen tušíte. Výborná věc, kterou bych si uměl představit na uších, když jdu běhat. Zato Rise mi přijde neklidná, intenzivní. Pulzuje to a graduje. Krásný odkaz na produkci, která tu před dvaceti lety obklopovala posluchače. Ono to má blízko třeba Carlu Coxovi, kterému bude za necelý rok šedesát (tohle fakt letí). Že v tom údajně už hraje roli i Coxův label Awesome Soundwave, je taková třešnička na dortu, která se klukům poštěstila a já jim to moc přeji. 

Nakonec tedy rozhodně chvála. Není to počin, který by tady způsobil revoluci. A nejen tady, ale ani nikde jinde. O tom tohle ale fakt není. Kluci si splnili sen, když vystudovali na konzervatoři bicí nástroje a po celou dobu je to táhlo sem, k elektronice, popu a mixování těchto stylů. Však vyrůstali na New Order nebo Depeche Mode a tady je to, myslím si, dost znát. Jsem vděčný za to, že tady tyhle věci vznikají a že jsou nadále borci, kteří nezapomenuli na své vzory a pak to takhle příjemně rozbalili.

Za promo materiály a desku díky Přemyslu Štěpánkovi / agentura PR Stage