Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Brutally Deceased - Satanic Corpse

Brutally DeceasedSatanic Corpse

Sorgh7.11.2016
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Brutally Deceased. Výborný název pro kapelu, která sice až tak brutální není, zato se jí daří přiblížit smrtící žánr zábavnou a naučně – populární formou. Při poslechu Satanic Corpse máte pocit, že umírání je jen taková legrácka, ze které se nestřílí.

Tahle banda, která příští rok oslaví deset let ve službě, pochopila, že zkombinovat melodie s urputným a sviňským deathmetalem je skoro jistá cesta k úspěchu.  A že v jejich případě nejde o levnou variaci pro náctileté gangstery s klidným svědomím garantuji. V drážkách alba jsem nenašel ani odraz falešné masky, za kterou by se mohl schovat kalkul nebo jízda na vlně módy. Coby mucholapka je tohle album naprosto impotentní. Jeho kouzlo očaruje oldchool vyznavače poctivé tesařiny se všemi kazy a suky ve dřevě. Z toho plyne, že se nedají vystopovat žádné moderní, v těchto místech zbytečné prvky, kterými by kapela chtěla dohonit rychlík času. Je příjemné vědět, že některé věci zůstávají takové jaké jsou.

 

 

Brutally Deceased jsou konzervativní, na dřeň stylu sahající řemeslníci, kteří pracují s tradičním materiálem. K jeho zkrocení stačí mozolnaté ruce, kvalitní vercajk a výsledkem je přirozeně znějící, našlapaná muzika. Pokud se ptáme po inspiraci, tak ta v jejich případě stále vane ze severu, konkrétně z míst, kde drnčí tabulky v oknech. Když ještě napovím drandivě rozvolněný zvuk kytar, tak si Švédsko vybaví asi každý. Na tomhle se tedy nic nezměnilo. Rozdováděné, jaksi neupravené struny běsní v nakypěných tónech líbivých melodií, které dokáží nebývale nabýt na objemu. Kdyby hrozilo a stává se to, že se nějaká skladba posluchačům až nebezpečně podbízí, situaci zachraňuje zvuk, který ji přiměřeně „zkazí“ a vrátí do vyjeté brázdy. Škrabopis, který kapela přijala za svůj, dohromady s častými činely šustí jako sběrna igelitu napadená vichrem. Tento hlučný kabát stahuje dokonalost, po které nikdo netouží, ke dnu.


Ve smíchané mase zvuků je kostra skladby slušně rozeznatelná a od základů se dbá na příjemný a melodický účinek. Střídavě nahoru a dolů se tóny rychle střídají za bratrské výpomoci bubnů, které solidárně drží krok. Nad základním motivem vynikají výrazná kytarová sóla, která přinášejí punc  hravosti a takovou lehkou notu. V těch nejmelodičtějších úsecích jsou z toho dost cítit staří In Flames, kteří dokázali hudbu odlehčit, vymalovat krásnou freskou a zároveň nepadnou do osidel plytkosti. Nejde říct, že je to slepá cesta, protože v kombinaci s tou špinavější formou vzniká celkem příjemný kontrast. Co může vyvolat drobné rozpaky, jsou místa, kde se k sobě srdnatě tulí zdvojené kytary a začne to zavánět jako klasický, naondulovaný metal. Naštěstí jde o řídká setkání třetího druhu.  

 

                                  

Satanic Corpse, stejně jako předchozí alba, moc originality nepřináší. Po Brutally Deceased to myslím ani nikdo nechce. To, že je baví luštit oblíbené vzory je jejich volba, a škarohlídi je můžou brát jako určitou formu revivalu švédského deathu u nás. Mně to neva, složitosti po nich nežádám a zvu si je pro chvíle nenáročného výplachu dutin. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky