Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Carnival In Coal - Fear Not

Carnival In CoalFear Not

Sorgh5.10.2012
Zdroj: Mp 3 (128 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Naprosto vhodné od dětského věku. Ani nota neuškodí, naopak připraví mladý mozek na pořádně šílený svět.

Neřestná Francie je tak nějak žánrově nevyhraněná země. Scéna je rozmělněná, zásadní představitele toho daného stylu abychom pohledali, o nějakém vůdčím trendu nemůže být ani řeč a průměrné spolky nám zůstávají většinou zahaleny v oparu nevědomosti. Zkrátka není to žádná kolébka dominantního stylu, tak jako je např. Norsko hnízdištěm blacku, USA deathmetalu apod. Ode všeho je tady tak akorát, za každou škatulku si asi každý vybaví jednu dvě bandy a tím to končí. Pro mě samotného představují Frantíci okrajovou oblast zájmu, více mě oslovuje scéna skandinávská.

 

Ovšem zepár galských cukrlátek mě pod kůži proniklo. Jedním z nich je naprosto originelní seskupení zvoucí se Carnival In Coal. Už překladem názvu začnou mnozí tušit, že se bude jednat o nějakou šílenost či kravinu. Nezbývá mi než přitakat, ovšem s tím nejlepším úmyslem. Avantgarda má hafo podob, od ponurých, schizoidních a paranoidních projektů až po produkty plné radosti a dovádění.

 

„Karneval v uhlí“ patří do druhé skupinky hudebních vizionářů a v jejich šapitó se občas cítím mimo mísu, avšak fascinovaně zůstávám sedět a sleduji skotačící promenádu cirkusových klaunů. Hned od úvodu, jakmile otevřou držky, se vyvalí svěží hrdelní chropot sympaticky kočírující blackovej start. Ten je ovšem  v zápětí, hezky dle pravidel avantgardních instrukcí, vystřídán vícehlasným popěvováním za doprovodu elektronických vsuvek, klávesovýho laskání a rifující kytara to vše řádně tvrdí. Musím se začít usmívat – jak že se úvodní pecka jmenuje? Aha, Yes! We have no bananas. Kdo ještě pochyboval, má nyní jasno. Trumpetám už není třeba se divit, patří to k věci.

 

Dvojku uvádí melodie jako vypadená z filmu s Jeanem Gabinem, jemný jazzík je ovšem následně vystřídán disharmonickým běsem, uzavřený pokoj v sanatoriu, slyším klauny, pusťte mě, jsou všude kolem. Ano, paranoidní děj, odehrávající se v nemocné hlavě, má paradoxně díl komiky, hudba to není depresivní, jen prostě šílená. Cadillac, jméno mé.

 

Třetí věc je řádně elektro, tuc tuc tuc tvoří zásadní kostru skladby a i když podobné věci moc nemusím, tady je to všechno tak dokonale popleteno, že z toho zas a jedině vypadne metal jak bič…

 

A tak dále, každý flák má něco do sebe, originalita je tím hlavním materiálem, ze kterého je tohle divadlo slepeno. Jde o pořádnou šílenost a obávám se, že album osloví jen minoritní skupinku gurmánů, kterým nevadí dlabat šneky vařené v disko rytmu čokoláda a zapíjet je kukuřičným vínem. Naprostá libůstka je vidět tyhle žabožrouty naživo v akci. Na jednom starším Brutal Assaultu, blahé paměti ještě ve Svojšicích, jsem měl tu čest a zůstalo mi trvalé postižení. Těm neznalým bych doporučil fotky, kde pózují v lékařských pláštích, s vrtačkou a festovně zmalovaní.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky