Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cast the Stone - Empyrean Atrophy (EP)

Cast the StoneEmpyrean Atrophy (EP)

Garmfrost28.8.2018
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Cast the Stone předvádí, jak lze v pohodě spojit primitivní old-school s progresivně technickými vychytávkami a bravurní rytmikou.

Zbrusu nové EP (se stopáží i masívností spíše full-lenght album) all-star projektu Cast the Stone Empyrean Atrophy, kde najdete členy nebo ex-členy kapel typu Misery Index, Scour či Cattle Decapitation, je z těch, které se prachsprostě povedly. Málo kdo by čekal, že se sestavě lidí, kteří projekt založili před šestnácti lety a debut Dark Winds Descending vyšel před třinácti lety, podaří přijít s materiálem takto silným. Pro mě osobně bylo největším překvapením, že chlápci, kteří to v jiných smečkách drhnou pěkně zostra, byť většinou vcelku progresivně laděný mazec, vrhnou na zdařilý mix švédské odnože death metalu s americkou. Že to nejde? Cast the Stone dokazují, že to jde a dobře.

 

castthestone

 

Zakládající trojice Mark Kloeppel, Derek Engemann a Jesse Schobel jsou zkušení borci a proto zmíněná mutace nemohla dopadnout lépe. Představte si chrastící zvuk, silné melodie, hluboký growl, old school jak řemen promísen progresivními nitkami a na závěr povedenou předělávku vypalovačky Jesusatan jednoho z projektů samotného Dana Swanö Infestdead, který Empyrean Atrophy rovněž produkoval. Originál je parádní a jak nemám rád covery, tak tento je VYNIKAJÍCÍ! Ctí původní verzi a přitom ji dodává čerstvý vítr.

 

Pětice skladeb plus ona coververze obsahuje široké spektrum nálad. Jak jsem už nastínil, kluci promíchali extrémní USDM se švédským chrastěním tak, že obě strany mince zní naprosto přirozeně. Technické parádičky a surovost není tupa tupa houpáním či melodiemi nikterak shazována. Úvodní vypalovačka As the Dead Lie v podstatě jen naznačí, co čekat, ale na vrchol alba si musíte počkat. Prvním může být hned následující, takřka osm minut dlouhá The Burning Horizon, které vládne silná basová linka a Opethovská atmosféra. Masívní hradby jsou podpořeny temnou náladou a zajímavou rytmikou. Na své si přijdou i milovníci melodického growlu. Andrew Huskey řve/zpívá v hloubkách s dobrou výslovností a citem, jak vystihnout podstatu skladby. Proto přechází do klasického deathového growlu, jakmile se song rozdivočí. Instrumentální interlude Standing In the Shadows příjemně provoní desku akustickými vyhrávkami a připraví půdu pro další vrchol v podobě A Plague of Light. Tempo je podstatně vyšší než předchozí skladby, ale melodické linky atakují hitové hranice. Zde jsem si vzpomněl na další legendy švédské scény At the Gates. Myslím, že tento příměr nikoho neurazí. Titulní song umístěný na chvostu alba je rytmickým drhnutím a častými blasty nejvíce deathmetalovou záležitostí nahrávky. Dá se říct, že je nejsurovější nadílkou, co EP přináší. Ale zase platí, že i tato náladou odlišná skladba hezky zapadá do barevné mozaiky.

 

 

Opravdu jsem v úžasu, jak lze v pohodě spojit primitivní švédský old-school s progresivně technickými vychytávkami a bravurní rytmikou. Deska není krkolomná, je zábavná, zajímavá a přitom stále deathmetalově kouzelná. Vlastně mě štve jen tím, že není delší. Hehe. Můžeme tedy doufat, že si na další nahrávku z dílny Cast the Stone nebudeme muset počkat dalších dvanáct, třináct let. Toho už bychom se někteří nemuseli dožít, sakra! Shrnuto a podtrženo není EP Empyrean Atrophy určeno těm, kdo dělí deathovou scénu na americkou a evropskou, potažmo švédskou. Ani komu vadí v metalu melodie a kdo je natolik vyhraněný, že mu přímočarost zkazí dojem z epických kompozic. Nikdo se nemusí obávat, že uslyší čisté zpěvy a dominantní klávesy. Vše je ryzí, kytarové, a když už klávesy zazní, mají roli pouhého křoví. Je možné, že se někomu bude zdát mnou vychvalované široké spektrum jako přehnané a jako celek nefungující. Ne, geniální ani nadčasové tohle EP není. Je ovšem velice zábavné a vyrovnané. No, a dobře se poslouchá. Což je základ, že?


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky