Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Chelsea Wolfe - Birth Of Violence

Chelsea WolfeBirth Of Violence

Symptom30.9.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Při poslechu nové Chelsea Wolfe se mi hlavou honila spousta myšlenek. Nejčastěji to byla vzpomínka na známou filmovou repliku: „Kulíku, co tím chtěl básník říci?“

Akustické album je formát, kteréý dříve nebo později dostihne většinu vytrvalých umělců a nepsaným zákonem hudebního světa je postavit se takové výzvě čelem. Birth Of Violence je krok směrem k minimalismu a dá se očekávat, že v intimních podmínkách klubové scény bude fungovat velmi dobře. Z pohledu instrumentálního pojetí nejde o precedens, touto dobou před sedmi lety vydala Chelsea Wolfe kolekci skladeb Unknown Rooms: A Collection Of Acoustic Songs (2012) podobného ražení. Jaká škoda, že do této další sbírky akustických skladeb, respektive šestého studiového alba, nebylo vloženo více… živelnosti?

 

Folk-rockové ladění se zdá být pouhým stínem dřívější tvůrčí invence, ze které zbylo jen mastné do polívky. Dnes, kdy je Chelsea Wolfe v hudebním světě pojem, co s postupem času sílil spolu ze zvukem kytary, je tajemství proutěného košíku dávno prozrazeno – najdete ho na předchozích deskách jako Apokalypsis (2011) a Abyss (2015). Silné stránky rukopisu kapely se zřejmě nejlépe projevují prostřednictvím gothic-rocku a doom-metalu. Birth Of Violence odhaluje věčný problém minimalismu, který vyžaduje silné nápady v jednoduchém balení, tedy jejich nedostatek. Skladby na jedné straně tmelí jednotná nálada se zvuky tajemna na pozadí, na straně druhé je tu monotónnost, malá vrstevnatost a dynamika kompozic.

 

Chelsea Wolfe opět vynáší hudbu z temnot svého vědomí na denní světlo oběma rukama a ano, produkce je dobrá a některé nápady stojí za povšimnutí. Třeba klavírní téma desáté Preface To A Dream Play ve spojení s hlasem a ostatními zvuky tvoří přímou linku do vyšších sfér. Titulní ani předposlední skladba Highway, zastupující rockovou fazónu, se nijak nesnaží o pestré aranže kytarových akordů. Na ostřejší notu zahraná Deranged For Rock & Roll pro svou přímočarost trochu vyčnívá z playlistu. American Darkness je příjemné downtempo podtržené svěží hrou jazzových kartáčů. Éterický hlas zasvěcené ničím nepřekvapí, krátce zaimponuje v záhrobní baladě Little Grave a zbytek se mi ztrácí v mlze.

 

Doba, kdy jsem se na Chelsea Wolfe díval jako na svatý obrázek, je dávno pryč. Birth Of Violence je pro mě přírodní úkaz, kterému svým způsobem rozumím, ale mám mu za zlé absenci podmanivosti. Ztlumení do akustické podoby má své chvíle namířené na srdeční komoru, celkově tu však převládá stereotypní folk, který brzo unaví. Pevně doufám a věřím, že básník se nechce státi menším a ještě menším až bude nejmenším na celém světě.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 3.10.19 13:54odpovědět

Dobrá recenze se skvělými příměry, ačkoli mně teda album dost sedlo. Po nařvaném Hiss Spun tohle najednou působí jak když Anal Cunt nahráli Picnic of Love, ale to zmíněné "ztrácení v mlze", které tam vidím také, nepovažuji za zápor, ale za záměr, do kterého mi nedělalo problém se společně s hodně osobními texty a "vzdáleným" projevem Chelsea ponořit. Ambice na to být to více než jen náladovkou to nemá, ale když si to sedne, tak je to fakt příjemný, rozespale melancholický album.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky