Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cities Last Broadcast - The Umbra Report

Cities Last BroadcastThe Umbra Report

Symptom30.6.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 Series II / Marshall Major II
VERDIKT: Pär Boström jde až na dřeň a ještě dál, aby ukázal, že hranice jsou od toho, aby se překračovaly.

Novinka z dílny Cities Last Broadcast je všechno, jen ne šokující nebo snad převratná, tak proč ty řeči o překračování hranic? Síla téhle hudby spočívá především v osobitém přístupu k práci se zvukem čili v nezaměnitelné atmosféře. Vrstvení, prolínání a smyčkování jednotlivých samplů v některých bodech dosahuje mimořádných kvalit a vytkl bych snad jen přemíru basů v mixu o jehož mastering se nestaral nikdo jiný než Simon Heath.

 

Při pohledu zpět do diskografie nelze minout monumentální dílo The Humming Tapes (2016), které nasadilo laťku velmi vysoko a dodnes zraje jako víno. Ve světle takového srovnání, které není pouhým vzpomínkovým optimismem, ztrácí The Umbra Report pár bodů za menší podmanivost, což je ovšem ryze subjektivní dojem. Objektivně vzato atmosféra nahrávce rozhodně nechybí, je patřičně hutná a koncentruje v sobě pocity vnitřního napětí na pomezí prožitku spiritistické seance nebo rituálu exorcismu. Bohatá zvuková paleta obsahuje nové i povědomé, lehce zařaditelné odstíny, které lze označit za typický rukopis autora.

 

Z jedničky A Message je doslova cítit přítomnost neznámých entit. Konstantní hukot navozuje pocit podmořské krajiny a dostává člověka pod tlak. Hukot sílí a komunikace se záhrobím se naplno rozjíždí ve dvojce Unvocal. Chvíle, kdy se duše chystá opustit fyzické tělo je vepsaná ve trojce Conduct. Čtyřka Disembodieds mírně pozitivní notou rozvijí stav plutí do neznáma. Svět ve zdejší viděný z druhé strany zaznamenává pátá Stares Back a syntezátory už zase generují čistokrevnou černotu. Předposlední zastavení Wherever The Heart Goes vykresluje nicotu hlubokým duněním a skřípotem. Sedmička Antumbra je jako pověstné světlo na konci tunelu, sdružuje v sobě všechny dříve zahrané nosné hudební elementy a jemná melodie ve vyšší frekvenci uzavírá poslech pocity naděje.

 

Co přesně se děje na třetí dlouhohrající desce The Umbra Report lze slovy vyjádřit jen stěží a pokud Pär Boström nemá přímou linku do Vesmíru, tak netuším, kde se to v něm bere. Během čtyřiceti minutové stopáže se toho hodně odehraje, a to nejen hudebně. Je to lidská psychika, která dostává silné podněty k úvahám nad širokým spektrem možného i nemožného. Přední obal desky připomíná trochu jinak zorganizovanou místnost tajného zařízení v New Yorku z prvního dílu třetí série seriálu Twin Peaks. S obálkou vinylové edice v rukou si tak posluchač může dopřávat pocity vtělení se do záhadné postavy ve ztemnělém skleněném boxu a sledovat dění jejíma očima… Co dodat závěrem? Každá interpretace příběhové linky bude v zásadě správná a fanoušek temného ambientu si rozhodně přijde na své.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky