Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Novinka z dílny Cities Last Broadcast je všechno, jen ne šokující nebo snad převratná, tak proč ty řeči o překračování hranic? Síla téhle hudby spočívá především v osobitém přístupu k práci se zvukem čili v nezaměnitelné atmosféře. Vrstvení, prolínání a smyčkování jednotlivých samplů v některých bodech dosahuje mimořádných kvalit a vytkl bych snad jen přemíru basů v mixu o jehož mastering se nestaral nikdo jiný než Simon Heath.

Při pohledu zpět do diskografie nelze minout monumentální dílo The Humming Tapes (2016), které nasadilo laťku velmi vysoko a dodnes zraje jako víno. Ve světle takového srovnání, které není pouhým vzpomínkovým optimismem, ztrácí The Umbra Report pár bodů za menší podmanivost, což je ovšem ryze subjektivní dojem. Objektivně vzato atmosféra nahrávce rozhodně nechybí, je patřičně hutná a koncentruje v sobě pocity vnitřního napětí na pomezí prožitku spiritistické seance nebo rituálu exorcismu. Bohatá zvuková paleta obsahuje nové i povědomé, lehce zařaditelné odstíny, které lze označit za typický rukopis autora.

Z jedničky A Message je doslova cítit přítomnost neznámých entit. Konstantní hukot navozuje pocit podmořské krajiny a dostává člověka pod tlak. Hukot sílí a komunikace se záhrobím se naplno rozjíždí ve dvojce Unvocal. Chvíle, kdy se duše chystá opustit fyzické tělo je vepsaná ve trojce Conduct. Čtyřka Disembodieds mírně pozitivní notou rozvijí stav plutí do neznáma. Svět ve zdejší viděný z druhé strany zaznamenává pátá Stares Back a syntezátory už zase generují čistokrevnou černotu. Předposlední zastavení Wherever The Heart Goes vykresluje nicotu hlubokým duněním a skřípotem. Sedmička Antumbra je jako pověstné světlo na konci tunelu, sdružuje v sobě všechny dříve zahrané nosné hudební elementy a jemná melodie ve vyšší frekvenci uzavírá poslech pocity naděje.

Co přesně se děje na třetí dlouhohrající desce The Umbra Report lze slovy vyjádřit jen stěží a pokud Pär Boström nemá přímou linku do Vesmíru, tak netuším, kde se to v něm bere. Během čtyřiceti minutové stopáže se toho hodně odehraje, a to nejen hudebně. Je to lidská psychika, která dostává silné podněty k úvahám nad širokým spektrem možného i nemožného. Přední obal desky připomíná trochu jinak zorganizovanou místnost tajného zařízení v New Yorku z prvního dílu třetí série seriálu Twin Peaks. S obálkou vinylové edice v rukou si tak posluchač může dopřávat pocity vtělení se do záhadné postavy ve ztemnělém skleněném boxu a sledovat dění jejíma očima… Co dodat závěrem? Každá interpretace příběhové linky bude v zásadě správná a fanoušek temného ambientu si rozhodně přijde na své.