Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cloudkicker - Subsume

CloudkickerSubsume

Jirka D.16.11.2013
Zdroj: lossless files
Posloucháno na: on-line na Bandcamp / PC / Evolve Blues R222
VERDIKT: Ben Sharp míchá koktejl své předchozí práce, který nepřekvapí, ale bez problému zahřeje.

Instrumentální solitérství Bena Sharpa doznalo dalšího vyvrcholení v podobě nové desky v polovině září, kdy se prostřednictvím stále oblíbenějšího a rozšiřujícího se portálu Bandcamp objevilo album „Subsume“. To navazuje přibližně po roce na předchozí nahrávku „Fade“ a oproti němu doznává několika méně i více (ne)příjemných změn.

 

Tou první je zásadní ořezání ediční rozmanitosti, pokud za zásadní považujeme absenci CDčka a MC kazety. Samozřejmě zbyl digital download a pak vinyl, který tentokrát vyšel ve dvou variantách a ta flekatější je už vyprodaná (to jen tak na okraj). Jen velmi obezřetně bych z těchto skutečností usuzoval na obecný trend, ale mám poslední dobou dojem, že nůžky s digitálem na jedné a s gramodeskou na druhé straně se rozevírají stále citelněji, byť se stále bavíme o čemsi jako hudebním podzemí. Další změnou je redukce počtu skladeb na vrub jejich délky, která úměrně tomu narostla a osobně mám i dojem, že se vydala na tenký led neúčelného protahování a mnohdy jednoduše pojaté repetice (například poslední třetina třetí skladby). Nezpochybňuju tím Sharpovo umění a cit pro gradaci a pro přirozené vrstvení a napojování jednotlivých motivů skladby, jen mám sem tam pocit, že střihač mohl zapracovat víc a razantněji a výsledku dodat větší spád.

 

Zajímavé je rovněž sledovat, jak se Cloudkicker popasoval s aranžérskou stránkou, s použitím kytarových efektů, jak jednou nohou našlapuje v lehkých obláčcích EP „Let yourself be huge“, druhou dupe s razancí „Beacons“ a obojí společně halí do pro něj příznačné atmosféry unaveného letního odpoledne (čtvrtá skladba je v tomto zcela typická). Na druhou stranu lehké rozčarování působí bicí samply, které se oproti zmíněné „Fade“ prezentují v poměrně nepříjemné rovině a vinu na svých bedrech nesou především činely, které zní jednak nepřirozeně a pak jich je skutečně hodně. Obojí dohromady a vzhledem k faktu, že samply činelů jsou obecně bolest, vytváří dost nepřehlednou činelovou stěnu, která v gradujících momentech skladeb vysloveně ruší.

 

Jistý a z mého pohledu velmi nešťastný posun je znát i v postprodukční práci na masteru nahrávky, ke kterému bylo tentokrát přistoupeno v kontextu doby a nikoliv předchozí Cloudkickerovy práce. Užití komprese, u „Fade“ velmi citlivé, je tentokrát zcela porovnatelné s běžnou dnešní produkcí, intenzivní pasáže desky jsou zahlcené a dost nepřehledné, a deska jako celek působí (vyjma úvodní pasáže první skladby) ploše a neorganicky, což ve výsledku umocňuje nepřirozený zvuk a zvlášť již zmíněné bicí samply. Shrnuto do jedné věty – do „Subsume“ se zaposlouchávám podstatně složitěji než do předchozího alba.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky