Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cloudkicker - The Discovery

CloudkickerThe Discovery

Victimer13.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Příjemný začátek ještě příjemnější cesty ve stopách Bena Sharpa.

Debutové album instrumentálního projektu, jehož další alba jen potvrzují kvalitu.

 

Sbližování se s po světě rotujícími one-man projekty je v mém případě čím dále častější. Žehnám těmto do sebe zahleděným mužům, spoléhající na své vlastní odlesky v zrcadlech a tiché monology nad tvorbou. Cloudkicker rovná se Ben Sharp, hudebně pokrokově smýšlející typ z Ohia, vydávající pod značkou "udělej si sám". Jak jinak, netřeba firem. Jeho vize spočívají v ryze instrumentálním broušení ostrých hran Meshuggah mathcoreu, provázané dávkou vzletnosti post-rocku a milou atmosférou. Přeloženo do češtiny, "The Discovery" je velmi poslouchatelná směsice nervních škubů a volnomyšlenkářských ploch.

 

cloudkicker

 

Je fakt, že zde nemáme co do činění s nějakým depresivním materiálem, valícím do hlavy bolest a zmar, ale jakýsi průlet těsně nad zemí. Kolem širokých plání, divokých prérií a zvířat pijících z vod klidné řeky. Mathcore je přetechnizovaným průmyslovým oborem, jeho podíl na "The Discovery" je neoddiskutovatelný, ale stejně se ztratí v oceánech čistých melodií. Desítka skladeb uteče jako voda, neb nemají zrovna délku hypnotických balad a člověk se ani nenadá a pouští si to znovu. Osobně se ale většinou přistihnu, že mi Cloudkicker dělají pouze laskavé pozadí při uvažovaní nad zcela jinými věcmi. Ben umí vymetat různé rohy metalové či rockové moderny a vše kloubí s takovým klidem, tak nač se zvedat z křesla, nač krotit maso na pánvi, když stačí leh a četba. Ano, hlavní trumfy "The Discovery" vidím v plynulosti, prostorové atmosféře a i přes razantnější momenty, v celkovém pokoji a míru. Pro pokročilé uživatele sítě hudba k nezaplacení. Jako kulisa při očumování cizích stránek vynikající.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky