Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Clouds - Despărțire

CloudsDespărțire

Garmfrost30.12.2021
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: Vášnivě melancholický soundtrack temných dní.

Clouds… To není jen název jednoho z nejzásadnějších alb melancholické scény. Při pohledu na oblohu je uvidíte a při troše fantazie vás odtáhnou do říše snů a představ. Clouds je ale také jméno mezinárodního projektu, ve kterém narazíte zejména na členy rumunských Daius. V kapele se objevili lidé z Eye of Solitude, Saturnus, Rapture nebo Shape of Despair. Ústřední postavou projektu je multiinstrumentalista Daniel Neagoe. Na tohoto srdcaře narazíte v posledních letech skoro všude a jeho záběr je vskutku široký. Razí nové projekty, objevuje se v sestavách věhlasných kapel, hraje na strunné nástroje, bubnuje a parádně zpívá. Nežinýruje se ani po stylové stránce. Doom, black, pagan… Když pomineme pohřebáky Eye of Solitude, jsou to právě Clouds, jimž se věnuje nejdéle.

 

Prameny Clouds proudí atmosférou, noří se do duchovní řeky, kterou přes éterickou uzavřenost bublají zuřivé peřeje. Své nahrávky Clouds docela chrlí, a to i přes značnou vytíženost zúčastněných. Clouds se tedy nezastavují, ale nejen že se neunavují a nevydávají vatu, ale jejich umělecký status stále roste a vyvíjí se. Pouhý rok a půl od vydání předposlední řadovky Durere kapela vydala svůj zatím nejzdařilejší počin Despărțire. Mezi tím stačila vydat zajímavý singl The Path of Sorrow a akustickou kompilačku Clouds Acoustic. Mezi tím spousty nahrávek v dalších projektech v čele s parádními Daius. Uf! Klobouk dolů. Clouds na Despărțire opět oslovili pár hostů, aby přispěli svými hlasy do už tak bohaté mozaiky posmutnělých obrazů. Tentokrát uslyšíte nejen Mihaie Iliu (Mihu), na kterého jste mohli narazit už na předchozích nahrávkách. Své party nazpívali samotný praotec doomové tryzny Aaron Stainthorpe a mozek Antimatter – Mick Moss. Už jen pro kombinaci uhrančivého Danielova growlu a trojici pěvců je Despărțire nadpozemskou záležitostí. Každý dostal prostor v jedné skladbě a výsledek je dech beroucí.

 

Kouzlo Clouds však nestojí jen na vokální magii. Vedle klasického nástrojového obsazení (struny a bicí plus klávesy a housle) mají Clouds v sestavě skvělého flétnistu. Andrei Oltean není „pouze“ flétnista. V dalších projektech hraje většinou na všechny nástroje. Já ho ovšem obdivuju hlavně pro tu flétnu. Nástroj, který mi jinde nic moc neříká, je v jeho podání úžasný. Je naléhavý, procítěný i divoký. Svým naturelem posunuje doomové hradby do světa nespoutaných emocí. Z jeho dechu cítíte rumunskou historii i lidskou vášeň.

 

 

Původně jsem se chtěl rozepisovat o jednotlivých skladbách a posléze jsem si uvědomil, že bych se opakoval. Každá je jiná. Kompozicemi vede jednotící pramen, ale liší se jako den s nocí. Pozvaní zpěváci se příjemně zařadili mezi ostatní. Žádné ego nevystupuje a nevyvyšuje se. A že by mohlo. Vše je podřízeno celku. Sedm skladeb, sedm světů v hodině hutných myšlenek. Styl Clouds není funerální, ale daleko do něj nemá. Tempo je velice pomalé a nálada ponurá. Díky výše zmíněným vášním se při poslechu skvěle rozdovádíte. Přes slzy z dojetí se můžete udýchaně usmívat a zpívat si. Pro mě jsou v současnosti Clouds zjevením, které se mi v temných dnech stává úžasným soundtrackem plného černého sněhu a pochmurných zjevení na šedém obzoru.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky