Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Continuum of Xul - Falling into Damnation (EP)

Continuum of XulFalling into Damnation (EP)

Garmfrost27.5.2022
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Najazzlý brutální death podaný instrumentální šikovností a vokální přímočarostí.

O vcelku novém projektu Continuum of Xul není moc co říct. Když se však mrknete na sestavu, nejednomu fandovi extrémního metalu technického ražení naskočí husí kůže. Najde v ní lidi z Ad Nauseam nebo Hideous Divinity, což je minimálně příslibem zajímavého zážitku. Představme si kytarového mága Mattea Gresele, kterému není svatá žádná stupnice, nebojí se jazzového fussion, avantgardy ani disharmonie, jak se pouští do brutálnějších poloh, kde sice neopouští složité kontury neuchopitelného umění, avšak oproti svému domovskému zázemí se jedná o v podstatě jednoduchý death. Někde jsem zaregistroval přirovnání k Hate Eternal, Morbid Angel nebo Angelcorpse… Neřekl bych. Spojitosti bych hledal raději přímo ve stáji vydavatele Lavadome Productions. V jeho katalogu podobně laděného deathu najdete docela dost.

 

cox

 

Rovněž jsem pochopil, že zárodky Continuum of Xul lze možná hledat také v kapele Hellish God, kde se potkali Matteo s growlerem Tyou. Jisté návaznosti zde jsou, avšak Continuum of Xul si razí vlastní cestu s daleko přitažlivějšími songy. Na svém kontě již má zdařilé demo Promo MMXIX a ještě lepší splitko Rites of Morbid Death, kde prostor sdílí s mexickými Abyss of Perdition. Letošní nadílka Falling into Damnation je opět krátkometrážní, osmnáct minut dlouhé EP, které se však snaží zaujmout neotřelým přístupem k deathu, instrumentální šikovností a vokální přímočarostí. Vše se teprve musí vylíhnout, sednout si, avšak při srovnání s předchozími nahrávkami lze spatřit slibný posun směrem k větší rafinovanosti a zároveň poslouchatelnější formě extrémního metalu.

 

Skladeb se v Falling into Damnation ukrývá pět, přičemž první Hellmouth je instrumentální záležitost s funkcí intra a závěrečná An Equinox of Fathomless Disheartenment je cover samotných velmistrů ohavnosti – Absu. Death metal v rukou Continuum of Xul není extrémním náklepem jako nabízí Hideous Divinity ani výše zmíněné možné vzory. Skladby se většinou pohybují ve středním tempu – groove houpanicích. Zvýrazněnou basu s prvky progresivnějšího ražení doplňují old schoolové sólové vyhrávky a vskutku peprné bicí party plus už naznačené přímočaré growlingové radovánky. Tya je oním tmelítkem, které pojí najazzlý metalový rauš s brutálnějším deathovým chlívem.

 

 

Nejvýraznější skladbou je podle mého skromného názoru předposlední vypalovačka Blasphemous Redemtion (Praise the Flames), ve které dojde i na jisté zrychlení. Jinak bych skladby nechtěl rozlišovat a vyzdvihovat jednu na úkor druhé. EP se mi líbí, tak jak leží a běží. Zatím se nejedná o majstrštyk nebo nevšední záležitost. Díky progresu, nadšení a sympatickým skladbám mi je už dopředu jasné, že se můžeme v blízké budoucnosti nadít od Continuum of Xul docela velkých věcí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mythago / 23.11.21 11:21

To je ale trochu škoda, ne? Přeci jen recenze píšeš primárně pro lidi - abys jim pomohl rozhodnout se, co poslouchat, nebo když si jen chtějí přečíst, co si o jejich oblíbené/nenáviděné desce myslí někdo jiný. Jenže ve většině tvých recenzí jsou ty myšlenky a názory ukryty pod takovým množstvím balastu a pseudoumělecké obraznosti, že se na to člověk po prvním odstavci radši vykašle (v tomhle případě už možná po verdiktu - jakou představu o albu si z té věty má čtenář odnést?). Přístup "Mám víš kde, jak to někomu vyzní...." je v případě něčeho, co děláš hlavně pro lidi, dost mimo. Autor by se měl snažit neustále vyvíjet a zlepšovat a k tomu je nezbytné naslouchat kritice. Jinak uvízneš ve vlastním světě úplně mimo realitu, jen s malým čtenářským kultem, připravujíce ovšem sebe i web o většinu lidí, kteří by ty recenze (kdyby byly seriózně napsané) mohli číst. Jeden tip do příště - zkus vynechat pár těch nesmyslných "poetických" obrazů, které nikomu nic neříkají a absolutně nesouvisejí s hudbou, a místo toho porovnat album s některou z předchozích desek kapely nebo přirovnat k nějakým jiným skupinám ze scény. Recenze na poslední Panychidu na Fobia Zine je docela dobrý příklad toho, co mám na mysli.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky