Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Continuum of Xul - Falling into Damnation (EP)

Continuum of XulFalling into Damnation (EP)

Garmfrost27.5.2022
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Najazzlý brutální death podaný instrumentální šikovností a vokální přímočarostí.

O vcelku novém projektu Continuum of Xul není moc co říct. Když se však mrknete na sestavu, nejednomu fandovi extrémního metalu technického ražení naskočí husí kůže. Najde v ní lidi z Ad Nauseam nebo Hideous Divinity, což je minimálně příslibem zajímavého zážitku. Představme si kytarového mága Mattea Gresele, kterému není svatá žádná stupnice, nebojí se jazzového fussion, avantgardy ani disharmonie, jak se pouští do brutálnějších poloh, kde sice neopouští složité kontury neuchopitelného umění, avšak oproti svému domovskému zázemí se jedná o v podstatě jednoduchý death. Někde jsem zaregistroval přirovnání k Hate Eternal, Morbid Angel nebo Angelcorpse… Neřekl bych. Spojitosti bych hledal raději přímo ve stáji vydavatele Lavadome Productions. V jeho katalogu podobně laděného deathu najdete docela dost.

 

cox

 

Rovněž jsem pochopil, že zárodky Continuum of Xul lze možná hledat také v kapele Hellish God, kde se potkali Matteo s growlerem Tyou. Jisté návaznosti zde jsou, avšak Continuum of Xul si razí vlastní cestu s daleko přitažlivějšími songy. Na svém kontě již má zdařilé demo Promo MMXIX a ještě lepší splitko Rites of Morbid Death, kde prostor sdílí s mexickými Abyss of Perdition. Letošní nadílka Falling into Damnation je opět krátkometrážní, osmnáct minut dlouhé EP, které se však snaží zaujmout neotřelým přístupem k deathu, instrumentální šikovností a vokální přímočarostí. Vše se teprve musí vylíhnout, sednout si, avšak při srovnání s předchozími nahrávkami lze spatřit slibný posun směrem k větší rafinovanosti a zároveň poslouchatelnější formě extrémního metalu.

 

Skladeb se v Falling into Damnation ukrývá pět, přičemž první Hellmouth je instrumentální záležitost s funkcí intra a závěrečná An Equinox of Fathomless Disheartenment je cover samotných velmistrů ohavnosti – Absu. Death metal v rukou Continuum of Xul není extrémním náklepem jako nabízí Hideous Divinity ani výše zmíněné možné vzory. Skladby se většinou pohybují ve středním tempu – groove houpanicích. Zvýrazněnou basu s prvky progresivnějšího ražení doplňují old schoolové sólové vyhrávky a vskutku peprné bicí party plus už naznačené přímočaré growlingové radovánky. Tya je oním tmelítkem, které pojí najazzlý metalový rauš s brutálnějším deathovým chlívem.

 

 

Nejvýraznější skladbou je podle mého skromného názoru předposlední vypalovačka Blasphemous Redemtion (Praise the Flames), ve které dojde i na jisté zrychlení. Jinak bych skladby nechtěl rozlišovat a vyzdvihovat jednu na úkor druhé. EP se mi líbí, tak jak leží a běží. Zatím se nejedná o majstrštyk nebo nevšední záležitost. Díky progresu, nadšení a sympatickým skladbám mi je už dopředu jasné, že se můžeme v blízké budoucnosti nadít od Continuum of Xul docela velkých věcí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky