Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Coram Lethe - In Absence

Coram LetheIn Absence

Sorgh26.3.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: I když je to skoro deset let, co Italové Coram Lethe plují v metalových vodách, příliš toho o nich nevíme. Informací se však dá najít poměrně dost, a tak nemám problém vás s kapelou blíže seznámit. Jako vnadidlo bych nadhodil, že Coram Lethe produkují hudbu, která nepatří k většinové tvorbě a můžeme ji nazvat smrtícím progmetalem.

Sice nepatří mezi ty nejaktivnější bandy pod sluncem, ale určitě najdeme i línější. Jižani nikdy nepatřili k tahounům ekonomiky, tak proč by to v hudebním řemesle mělo být jiné :-)

Prodlevy mezi jejich alby se počítají na víceletky, což je důvodem proč v jejich diskografii můžeme od přelomu tisíciletí najít pouhých pět nahrávek. Ta letošní, pojmenovaná In Absence, na mě dýchla lákavým pachem neznáma. Asi se shodneme, že se v Itálii pravidelně líhnou zajímavé projekty a Coram Lethe do této skupiny patří. Jdou stranou mimo hlavní proud spoléhající na duševní jednoduchost posluchačů, mnohem blíž mají k těm, kteří zkouší nová teritoria a v probádaných lokalitách se necítí moc dobře. Svým hudebním naturelem odmítají zprofanované technologie a hledí si soukromé války s notami a rytmem, která z jejich konání dělá nečitelnou loterii. Aktuální, slušný výsledek je jedna věc, ale určitě za tím bude i několik slepých uliček a bot.

 

In Absence je tvrdé a kostrbaté jako psí oříšek, který po koupeli v potoce proběhne roštím. Nejde přesně říct, co je to za živočicha, jaké barvy, vyznání nebo sexuelní orientace. S tímhle albem je to podobné, nehlásí se k žádnému konkrétnímu stylu, spíš plave někde v meziproudu ovlivněno okolními artefakty. Současný zpěvák Giacomo Bortone, který je u kapely od roku 2014 a In Absence je jeho vstupenkou do světa Coram Lethe, je asi nejvíc tradičním prvkem, který se svým obhroublým zpěvem hlásí ke klasické představě tvrdé hudby. Ostatní je ten zmíněný ořech v roští. Kostrbaté, jaksi rozházené kompozice, ve kterých je občas těžké vysledovat hlavní bod programu. Hudebně album tíhne k tvrdému jádru, ale výjimkou nejsou lehčí pasáže přiklánějící se k užitnějším melodiím a lehké noze za bubny.

 

Jako prazáklad všeho považuji death metal, který se dokáže vyšvihnout k opravdu silným výkonům. Nesmiřitelně se hrne temnou oranicí a ani jednodušší stavba mu nebrání v získání pozornosti, jak ukazuje primitivní a šikovná Not Been Born. Ona je vůbec na albu celá řada veskrze jednoduchých a přímočarých motivů, které kontrastují s odvážnějšími vyhrávkami. Moc se mi líbí skladba Antimateria, která zachycuje obě tyto polohy v krajní podobě. Bušící, jednolitá, black metalem načichlá skladba v sobě skrývá nadýchanou mezihru, která zásadně mění nasvětlení scény. Složitější skladby zase dávají patřičný šmrnc a jedinečný feeling, který z In Absence dělá neobvyklou záležitost.

 

O této desce nelze říct, že by patřila k poslechově nejpřitažlivějším nahrávkám, jaké jsou k mání. Skladby jsou hodně strukturované, album nepůsobí kompaktně a docela mi trvalo ho dát na ex. Ani teď nebudu tvrdit, že si mě kapela omotala kolem prstu, na to zkrátka nemá. Beru je spíš jako zajímavý příklad invence a představení lokálního souboru.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky