Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Corpus Diavolis - Elixiria Ekstasis

Corpus DiavolisElixiria Ekstasis

Garmfrost25.3.2024
Zdroj: CD v 6-panelovém digipaku (#AO232) / promo od agentury Solstice Promotion
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Elixiria Ekstasis je pestrá nahrávka bez nudných míst se spoustou atraktivních okamžiků.

Corpus Diavolis fungují nějakých šestnáct let a Elixiria Ekstasis je již pátým dlouhohrajícím počinem. První oťukávání diskografií na kapelním bandcampu představilo kapelu coby svébytného interpreta, kterého je nutné brát s respektem. S každou deskou totiž ušel ohromný kus cesty. Proto jsem se do poslechu předchozích alb ponořil řádně.

 

Komu je teatrální odnož black metalu proti srsti, zřejmě by měl přestat číst. Nebo si pustit syrový debut Revolucia. Už tam bylo zřejmé, že má kapela potenciál a na své nástroje umí hrábnout. Na Elixiria Ekstasis svou evoluci zpomalila. Dá se s přivřením oka říct, že v mnohém navazuje na Apocatastase. Stylově, jak jsem naznačil výše, se jedná o teatrální, okultní či satanský black metal s chóry, deklamacemi s variabilním tempem. Oproti Apocatastase ubylo špíny ve zvuku, přibylo stopáže a krapet se zextrémovatělo na přístupu. Představme si pro představu Mephorash nebo Thy Darkened Shade a přidejme si značnější rychlost a ohavnější vokály. Corpus Diavolis není takovou docentkou jako Mephorash ale ani technickou parádičkou typu TDS. Snaží se v daných mantinelech hledat své místo a prodat nabyté zkušenosti.

 

corpusdiavolis

 

Na můj vkus příliš mrkaté studiové fotografie shazují muziku samotnou někam k, jak to říct a neurážet, k trapnosti. Artwork rovněž stříká kýčovitostí, ale nechť. K muzice sedí. Zvolený font písma a stylové logo mi naopak lahodí.

 

Nezkušenému a nezvanému může album připadnout rozvláčné, nicméně kapela umí sypat docela hezky. Rubanice se střídají s rituálními nápěvy a temnými sbory. Byť je zpěvák Daemonicreator zároveň hráčem na syntezátory, nijak to s nimi nepřehání. Hlavní slovo má dvojice kytar s poměrně výraznou basou a luxusními bicími. Líbí se mi zakomponování různých samplů, které skladbám dodávají další rozměr. A zase, nijak se s nimi nepřehání.

 

 

Přes veškerou syrovost je album Elixiria Ekstasis albem technicky dost dobře zvládnutým. Najdeme zde spoustu příjemných melodií, ale stejně jako se samply a syntezátory se s melodickými linkami poměrně šetří. Výsledkem je pestrá nahrávka bez nudných míst a spoustou atraktivních okamžiků. Kapela zatím dokáže vyvážit atmosféru a metalový extrém. Snad se vyvaruje fádnosti všemožných dříve výrazných a v současnosti spíše prázdných kapel sázejících na lyriku, než na vlastní kompozici. Když zapomenu na fotografie s obalem, jsem docela spokojený. K okultnímu blacku přistupuji s obezřetností, protože doby, kdy vládly stylu veličiny, jsou nenávratně pohřbeny zástupy kapucínů bez talentu… Corpus Diavolis díky svému muzikantskému i tvůrčímu umu představují výpravné album, ke kterému je radost se vracet.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky