Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Corrupter - Gloria in Profundis

CorrupterGloria in Profundis

Garmfrost3.6.2025
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Gloria in Profundis je prosycené pochmurností a chorobnou zlobou. Je syrové a nekompromisní s citem pro dramatickou chvíli...

Psát recenze na proma takových kapel jako jsou francouzští Corrupter, je nesmírnou radostí a živou vodou na unavený recenzentský mlýn. Ačkoliv se jedná o novou kapelu, oba zúčastněné mohou fans brutálního death metalu znát z výborné smečky Morgue. I ta se po letech vrátila, aby své posluchače obšťastnila dvojicí skvělých a dobře přijatých nahrávek. Zpět ke Corrupter. V Corrupter se pánové Max Lobier a Jérôme Blandino obrátili proti času, a oproti brutalitě či relativní moderně v Morgue se ponořili do hlubin klasičtějšího old school death metalu v celé jeho mrtvolné kráse. Milovníci starých pořádků, které kdysi započaly kapely typu Incantation nebo Immolation, mohou zaplesat. Corrupter na své druhé dlouhohrající nahrávce Gloria in Profundis nabízí právě takový death metal. Jsou věrni stylovým hranicím, které obohacují černotou black metalu nebo hnusnou doomovou osudovostí.

 

corrupter

 

Gloria in Profunis zdobí skvěle padnoucí produkce, o kterou se postaral Max Lobier, který své tvorbě rozumí a ví, co potřebuje nejvíc. Mix s masteringem kapela svěřila vyhledávanému Piotru Gruenpeterovi, jehož portfolio zdobí zvuk např. Behemoth, Above Aurora, Blaze of Perdition, Embrional nebo Pestilence. Široký rejstřík je jeho chloubou. Jak však takto zaměřený zvukař může rozumět starému mrtvolnému deathu? Může!

 

Síla Gloria in Profundis nestojí pouze na dobře padnoucím zvuku, byť umí zaujmout. Death metal by měl být špinavý a album Gloria in Profundis zašpiněné je. Zároveň je čitelné a mohutné. Hned od prvního taktu je nekompromisní a těžkotonážní. Je znát, že za ním stojí někdo, kdo jinde dělá ještě krutější hudbu, takže si může dovolit znít uvolněně a přitom být řádně brutální. Devastující dojem uceluje cit pro dramatickou chvíli. Se skladbou se pracuje velice citlivě. Kytary s basou jsou hutné, tvrdé a zároveň barevné a provzdušněné. Hlas hlavního mága Maxe Lobiera je z těch nejhlubších a nejchorobnějších. Jeho záhrobní zvracení doprovází hostující samotný arciďábel Meyhna'ch z Mütiilation. Pamětníci si zajisté vzpomenou na dávné Satanicum Tenebrae, Doctor Libingstone nebo Vagézaryavtre. Předpokládám, že nyní zpozorněl i ten, kdo doposud vnímal na půl plynu.

 

Gloria in Profundis se svou půl hodinovou stopáží rozložených v osmi kompozicích je snadné na vstřebání. Album je příjemně přímočaré. Je harmonické. Je ponuré až běda, je tvrdé, je srozumitelné a plné atraktivních riffů. Kytarově je zajímavě propracované. Není hnané super progresivními a technickými finesami. Hutnou doprovodnou kytaru bravurně obohacuje sólovka spolu s pulsující, ale nevtíravou basou. Bicí se neženou za každou cenu do šílených rychlostí. Umí to, občas nabídne slušný blast, ale Max Lobier má rád rytmickou pestrost a díky čemuž je poslech Gloria in Profundis skvělým zážitkem.

 

Slabinou podobných nahrávek bývá jistá monotónnost, což není případ recenzovaného alba. K tomu abych si album vychutnal, jsem nepotřeboval moc úsilí, z čehož jsem měl trochu obavy. Ale zbytečně. Při poslechu mi je opravdu dobře dál a dál.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky