Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cradle Of Filth - Dusk... And Her Embrace

Cradle Of FilthDusk... And Her Embrace

Bhut31.1.2012
Zdroj: CD (#82876 820052)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Druhá řadovka a hned takový skvost. Zde se ukázala kapela ve své plné kráse a síle. Jedna z nahrávek vepsaných zlatým písmem do zuhelnatělé kroniky blacku.

Zlomový okamžik v tvorbě Britů Cradle Of Filth přichází v srpnu roku 1996, kdy vychází druhé řadové album pojmenované Dusk… And Her Embrace. Přeložit by se název dal jako „soumrak… a její/jeho objetí“. Tak se pohodlně usaďte, mraky se zatahují, soumrak přichází.

 

Rok 1996 je pro kapelu rokem všelijakých změn. Po změnách ansámblu přichází i přechod pod křídla jiného labelu. Po trablích, které jsem nastínil v minulé recenzi, se skupina uchyluje k Music For Nations a pod tímto novým mecenášem Cradle Of Filth vydávají desku, která se zapsala zlatým písmem do historie blacku. Dusk… And Her Embrace, tak zní její jméno, respektive úplný název zní Dusk… And Her Embrace, Litanies Of Damnation, Death And The Darkly Erotic. Díky použitému slovíčku „dusk“, atmosféře hudby a lyrickému obsahu si vysloužila skupina škatulku dusk metal. Tento soumračný kov se pak vyznačoval klávesovým black metalem s temnou až gotickou atmosférou. V textech oslavoval jak jinak než vampýrskou tématiku a tím se dostávám k tomu, že album je vlastně první koncepční zářez v diskografii Cradle Of Filth. Náplní textů byl tedy vampyrismus plus ještě inspirace tvorbou spisovatele jménem Joseph Sheridan Le Fanu. Ten se do historie zapsal jako jeden ze zakladatelů horroru a detektivního žánru. Na opět velmi zdařilém obalu se jako autor podepsala osoba pod pseudonymem Mez. Fotografie z té doby tvořil Chris Bell a Simon Marsden. Dále považuji za nutné zmínit se i o hostech podílejících se na slyšitelném obsahu alba. Tentokrát se jednalo opět o hrdelní hosty. Krom dívčin, které známe již z minulého díla Vempire, tedy zpěvačky se jmény Sarah Jezebel Deva a Danielle Cneajna Cottington, se zde objevuje ještě jeden hlas, který patří muži, jímž není nikdo jiný než Cronos z legendy VenomVenom se toho času plácali v dost neplodném a vcelku nezajímavém období a Cronos svým hlasem obdařil závěrečný song Haunted Shores. V řadách kapely samotné došlo k malé změně - post druhého kytaristy byl konečně obsazen a nyní jej nově zastupuje Gian Pyres. Sestava skupiny na albu Dusk… And Her Embrace vypadá tedy takto: Dani Filth – zpěv, Stuart Anstis – kytara, Gian Pyres – kytara, Robin Graves – basa, Nicholas Barker – bicí a Damien Gregori – klávesy.

 

Hudba oproti debutu už skutečně více staví na klávesách a důrazu na danou atmosféru. Proto ženské zpěvy, proto temné klávesy i uvolněné pasáže. Tu a tam zazní i nějaké intermezzo a jednotlivé skladby jsou tak dokonale provázány. Dani Filth zde dospěl svým hlasem do stádia, kdy rychlejší party zpívá s takovou agresí a zapálením, že posluchač vnímá jen takový zběsilý štěkot. Specifický rys jeho hlasu a kapely samotné. Kytary, ač se to mnohdy ani nezdá, mají kvalitní melodické linky a vzájemně jsou výborně spojené. Bicí udávají svižné i pomalejší tempo a mají mnohdy vcelku náročné postupy. A jak už to tak bývá, basa tvrdí muziku a zde i patřičně zahušťuje atmosféru. A samozřejmě, že důležitým (klíčovým) nástrojem jsou klávesy, které určují náladu a celkové rozpoložení. Doplňkové ženské hlasy jen dokreslují patřičné party k samotné dokonalosti. Muzika je vedena rychlým, divokým tempem s občasnými oddychovými momentkami. Pestrá paleta melodií a ratata sypaček. Chemie upírského polibku je znatelná. Uhrančivé dílo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky