Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cradle Of Filth - Evermore Darkly (EP)

Cradle Of FilthEvermore Darkly (EP)

Bhut1.10.2012
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Bída bez nápadu… tedy pokud neberu jako nápad nedotažené superverze jistých skladeb. Nuda…

S obrovskou neochotou a absencí jakéhokoliv očekávání jsem přicházel k novému EP (či kompilaci?) Cradle Of Filth. Název nahrávky Evermore Darkly evokoval podobnost s předchozím dlouhohrajícím albem. Prost předsudků (raději) pustil jsem se do objevování této nahrávky. A jaký je výsledek? Na to se teď trošku podíváme…

 

Zpočátku si však tradičně posvítíme na sestavu podílející se na tvorbě. Ta se příliš neliší od poslední známé. Ona je vlastně stejná… až na jednu drobnou výjimku. Odešla nám klávesačka Ellyllon, kterou nahradila Caroline Campbell, jinak basistka kapely Hugh Cornwell. Nicméně kapela si stále drží v rukávu žolíka Marka Newby-Robsona, kterému opět svěřila orchestrace. Tento člověk zde opět vystupuje jen jako host. Dalším hostem je dobře známý Doug Bradley. Po Sarah ani památky… Takže shrnutí sestavy jest: Dani Filth – zpěv, Paul Allender – kytara, James McIlroy – kytara, Dave Pybus – basa, Marthus – bicí a Caroline Campbell – klávesy.

 

Obal, který halí toto dílo, ponechám raději bez komentáře, jelikož bych musel být opět zlý, stejně jako u předchozího alba. To je prostě děs, s čím to kapela vyrukovala do řad black metalu… Pardon, asi jsem poněkud zamrzl. My se už o blacku nebavíme od dob Nymphetamine… Nevím, ale ta kapela tam prostě svými kořeny furt padá, tak proč tomu dělaj takovou ostudu…

 

Nezbývá než se juknout co nám ukrývá onen kotouček. Dohromady osm stop. Na EP celkem slušná věc. Otázkou je, zda se dá stále hovořit o EP, ale k tomu se ještě vrátíme. No ne, po celkem nudném dvouminutovém intru, na nás vybafne klasická sypanice, za kterou v posledních dnech sklízí kapela ovace. Tento jev je mi však nejasný a jeho princip je mi zcela utajen. Písnička profrčí, jak tramvaj jedoucí do vozovny, a posluchač jen zalapá po dechu. Následuje porce nějakých mixů a úprav. Krom děsného zpracování skladby Forgive Me Father, tu máme prodlouženou verzi písně Lilith Immaculate. Nuda, nuda, šeď, šeď. Co však zaručeně probere je až šestá věc Forgive Me Father v taneční disco verzi. Znáte War For War a Uran, uhlí, železo? To ale zní dost dobře, což? Tak takhle asi nějak měla znít Forgive Me Father s přídomkem I’m In A Trance. No, nebudu tajit, že se to zase nepovedlo…sakra. Když pak Dani špindíra cosi haleká, jako že „Forgive me Father, I have sinned“ skoro se nabízí alternativní verze: „Forgive me Father, i have synth“ …a nevím co s ním dělat. Poslední track tvoří malá ochutnávka něčeho, co má přijít v roce 2012. Ne, není to údajný konec světa, je to spíš konec samotných Cradle Of Filth, ale o tom až příště. Jedná se o symfonickou skladbu staršího fláku Summer Dying Fast. …oči pro pláč…

 

Fuj, to byla ale divná nahrávka. Pár kousků by se strávit dalo, ale prostě už to není, co to bejvalo. Místo trochy přemýšlení nad něčím pádnějším a přínosnějším, Cradleové jen chrlí jednu kokotinu za druhou…

 

Pro doplnění a kompletnost připomenu, že krabička s názvem Evermore Darkly, obsahuje ještě jeden dáreček. Druhou placku tvoří obyčejné DVD s klipem a záznamem z koncertu na Graspop Metal Meeting roku 2011. Suma sumárum je toto dílo spíš kompilací, než EP.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky