Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cradle Of Filth - From The Cradle To Enslave (EP)

Cradle Of FilthFrom The Cradle To Enslave (EP)

Bhut28.2.2012
Zdroj: CD
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Neobyčejně obyčejné EP. Žádný převratný zázrak, ale na své si jistě každý přijde, už kvůli celkem velké rozličnosti. Povedené coververze i vlastní skladby, jedna elektronická chuťovka, to vše pod záštitou „od kolébky k zotročení“.

Po nedlouhé době od vydání desky oslavujíc krvavé praktiky Alžběty Bathory se Cradle Of Filth opět uchylují do studia, aby tak dali vzniknout malému, ale povedenému EP. To dostalo název From The Cradle To Enslave a může se pyšnit šesti skladbami a rozmanitým počtem členů na nich se podílejících. Vcelku nevelký materiál, avšak velice zdařilý i přes neduhy, které se v kapele začaly hrotit. 

Předně kapela stále zůstává u vydavatele Music For Nations, avšak potíže nastávají za bicí soupravou. Během natáčení tohoto EP se tak za baterií vystřídali celkem tři lidi. Nicholas Barker dosavadní stálý člen zde nahrál pouze jeden song (závěrečnou Funeral In Carpathia) a poté byl nekompromisně z kapely vyhozen. Důvodem bylo to, že přestal kapele sedět jako člověk, údajně byl věčně nespokojený a měl neadekvátní požadavky na management i kapelu samotnou. Jeho postavení už nešlo dál vydržet a tak byl odejit, ovšem své uplatnění našel v neméně známém tělísku Dimmu Borgir, kteří toho času měli čerstvě na trhu své dílo Spiritual Black Dimensions. Nuže další bicmen, který své útroby rozběsnil, aby byl na tomto materiálu zvěčněn, je Was Sarginson (skladby From The Cradle To Enslave, Death Comes Ripping a Sleepless). Jeho přítomnost se však brzy vysvětlila jako takové hostování a spíše výpomoc. Něco jiného už ovšem je jméno Adrian Erlandsson, který (namlátil Of Dark Blood And Fucking) byl později přijat jakožto stálý člen. Jeho jméno vám může být povědomé, jelikož na hudebním poli nebyl žádným nováčkem. Své umění prezentoval dříve v uskupení At The Gates (zde si prosím povšimněte změny, že kapela přestala odebírat členy z kapely Anathema). Není nyní od věci si krátce rekapitulovat členy tvořící Cradle Of Filth v letech 1999. Dani Filth – zpěv, Stuart Anstis – kytara, Gian Pyres – kytara, Robin Eaglestone (dříve Graves) – basa, Les Smith – klávesy a tři bicmeni: z nichž se vyloupl stálejší Adrian Erlandsson. Nesmím pochopitelně opomenout oblíbeného hosta – zpěvačku Sarah Jezebel Deva. Ještě uvedu dvě jména, která se v té době starala o promo fotky: Stu Williamson a Alex Chandon. K posledně jmenovanému se později ještě vrátíme. 

 

Mnohá kapela by se nebála tuto desku použít jako klasickou – řadovou, ale špinavcí věděli, proč to tak dělat nemají. Jednak vcelku krátká stopáž, jednak dva covery a jednak jedna elektronická záležitost. Celkově album nezačíná nijak neobvykle - dvě sypačky v klasickém duchu Cradle Of Filth, první z nich dodnes velice populární záležitost a sice From The Cradle To Enslave. Druhá neméně opojná a více méně stejná Of Dark Blood And Fucking. Celkově už se však začíná styl kapely lehce přejídat, neb pupky už jsou přesycené krví z vampýrských dýchánků. Autoři proto volí se poohlédnout do minulosti, ne však vlastní, nýbrž světové. Legenda a zakladatelé horror punku Misfits se dočkala uznání. Kapela jim nyní složila poctu v podobě písně Death Comes Ripping (pro neznalé – originál pochází od Misfits). Řekl bych, že vcelku jedna z mála povedených coververzí, kterou kdy Cradlové sesmolili. Poněkud slabší ovšem i tak vcelku líbivý jest cover Sleepless na oblíbenou Anathemu. Obě kapely vyrůstaly vcelku ruku v ruce a tak tím chtěl Dani projevit svůj dík i za „půjčování“ členů. Ortodoxní jedince překvapí pátá věc Pervert’s Church. Ptáte se proč? Zkrátka proto, že tohle je jistá obdoba taneční písničky. Kříženec disco rytmu, ambientní atmosféry a výraziva dance hudby. Možná že to zní šíleně, ale já nevím, jak to lépe připodobnit. Sám se v daných oblastech hudby příliš nevyznám… lépe řečeno vůbec. Krom ambientu v kombinaci s blackem, ale to už zase odbíhám, jak se mi občas daří. Závěrem se s námi, snad záměrně, loučí rychlost nohou a rukou páně Barkera v podobě nejdelší skladby nahrávky (osm minut) Funeral In Carpathia. Shrnu-li své dojmy, musím uznat, že to nebylo zlé, možná příliš ukvapené, divoké, možná trochu nesourodé, chaotické. Ale je to přeci jenom EP, o kterých je známo, že si tam kapely občas dělaj, co chtěj. Různě se experimentuje a tak podobně. Alespoň tak tomu bylo dřív, dneska je to zas něco jiného, nějakej trend nebo co… nevím. Ovšem s odstupem času můžeme říct, že kapela tím mírně načechrala půdu, aby ji tak připravila pro budoucí album Midian. Ale o tom až příště. 

 

Nenechám bez povšimnutí, že v roce 1999 krom EP vydala kapela ještě svou první (tehdy ještě) VHS nahrávku. Tento film pojmenovali jako PanDaemonAeon. Na videu nalezneme dvě verze videoklipu From The Cradle To Enslave, půl hodinový záznam o natáčení oněch videoklipů a čtyři live písně zaznamenané na vystoupení v Londýně. Režie klipů i filmu se ujal již výše zmíněný Alex Chandon. Ten je znám co by představitel béčkových gore-horrorových snímků. Jeho jméno si však zapamatujte, jelikož v budoucnu na něj ještě přijde řeč. Jen dopředu prozradím, že se bude jednat o film Cradle Of Fear.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky