Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Píše se rok 2008 a kapela Cradle Of Filth do světa vypouští své již osmé řadové album pojmenované Godspeed On The Devil’s Thunder. Ovšem jeho plný název zní: Godspeed On The Devil’s Thunder – The Life And Crimes Of Gilles De Rais. K tomu se za chvilku ještě vrátíme. Nejprve pár oblíbených historických poznatků, které se v kolébce udály.

Předně musíme podotknout, že kapela stále vydává pod chlebodárcem Roadrunner Records. Oficiální sestava se notně změnila od poslední řadovky Thornography a opět bylo přizváno nemálo hostů. Tak to vezmeme pro pořádek hezky od konce :-) Již zažitým a nikdy nechybějícím hostem je zpěvačka Sarah Jezebel Deva. Druhé opakující se jméno je Doug Bradley, který má opět na svědomí vyprávění. Svůj hlasový projev dále ukázala Luna Scarlet Davey, což je Daniho dcera, která se narodila v období alba Midian. Stephen John Svanholm je v současné době operní pěvec a své kreace ukazuje i na tomto albu. Mimo to jeho jméno můžeme znát z thrash metalové kapely Ignorance fungující na začátku devadesátých let. Carolyn Gretton svůj hlas ukázala v písni The Death Of Love, ovšem v klipu si nezahrála. Její roli ve videu zastoupila herečka Leanne Faulkner. Host byl taktéž obsazen za klapky a stejně jako na albu předchozím, stanul za nimi Mark Newby – Robson. Zbytek hostujících tvoří sedm jmen, které se postarali o chorály. Tím už se konečně prokousáváme k oficiální sestavě Cradle Of Filth. Už jsme si snad zvykli na časté střídání všech možných pozic, krom zpěvu (pochopitelně). A tak z kolébky vypadl špinavec Charles Hedger – kytarista. Jeho kroky dále vedly směrem k vlastní kapeleImperial Vengeance. Druhou ztrátu utrpěly po delší době bicí nástroje. Adrian Erlandsson, který zde pobýval od alba Midian byl zastoupen českou krví Marthusem. Jen pro zajímavost doplním, že Adrian v současnosti mlátí do škopků v Paradise Lost. Od ztrát se tedy přesuneme k zisku, kterým je již výše zmíněný Martin „Marthus“ Škaroupka. Toho můžeme znát jako bicmena Inner Fear a Mantas. V minulosti jsme jeho pohyb mohli zaznamenat v uskupeních jako Entrails, Nemesis, Monastery, či Symphonity. Uff, to bylo jmen. Takže letem světem: rok 2009, album Godspeed On The Devil’s Thunder a sestava Cradle Of Filth: Dani Filth – zpěv, Paul Allender – kytara, Dave Pybus – basa a Marthus – bicí. 

Nyní se podíváme na podhoubí tohoto počinu, jehož kompletní předlouhý název tedy zní Godspeed On The Devil’s Thunder – The Life And Crimes Of Gilles De Rais. Jak je již z názvu patrné máme co dočinění s koncepční nahrávkou. Ta ve svých textech pojednává o životě a zločinech jakéhosi Gillesa De Raise. A kdo, že to vlastně byl? Francouzský šlechtic žíjící v patnáctém století. Celým jménem Gilles De Montmorency – Laval, přezdívaný Modrovous. Za svého života nabyl velkého jmění pomocí sňatku se svou sestřenicí. V průběhu běsnění stoleté války bojoval dokonce po boku Johanky z Arku. Ovšem činy, kterými se nechvalně proslavil, bylo provozování okultismu, sexuální deviace a sériové vrahounství. Tehdejší církev proti němu vedla vlastní vyšetřování, kterému na konec podlehl. Byl oběšen 26. října roku 1440. Toť zevrubné přiblížení obsahu textů desky Godspeed On The Devil’s Thunder. Jak jste si již všimli, rád se zmiňuji o obalech alb Cradle Of Filth. Tahle deska je dalším krokem směrem pryč od skalních fandů už díky své vyloženě nepovedené obálce. Lamentace směřují k jistému Davidu Ho, který se podepsal i na ztvárnění obrázku desky Omen od Soulfly. Výjev mi absolutně nezapadá do diskografie kapely a jeho existenci jednoduše nechápu. Pětihlava, která dominuje celému zázraku, prostě nechutně bije do očí. Ne, nelíbí se mi to a tím bych celou věc raději uzavřel.

Celkově mi deska hodně připomíná počin Damnation And A Day, zejména díky své konstrukci. Ovšem Damnation mě bavilo jaksi více a měl jsem z něj vydatnější pocity. Udržet pozornost u Godspeed On The Devil’s Thunder mi činilo nejeden malý problém. Jednou jsem u poslechu dokonce usnul. Je vskutku velkým oříškem jej strávit naráz už vzhledem k jeho délce něco málo přes sedmdesát minut. Možná zbytečně nahuštěná a našlapaná hrací doba. Být to o polovinu kratší asi by mě to bavilo víc. Fakt, že skladby jsou si podobné jak vejce vejci na celkovém lepším zážitku taktéž nepřidají. Jsou zde pochopitelně jisté výjimky, ale ty nelze řadit k výraznějším pozitivům. Skladba kytarových riffů je snad stále stejná, jen se mění tóny. Využití kláves a orchestrací mi přijde občas až přehnané a kdo se pak má v té změti vyznat. Fandové patetického gothic metalu s extrémnějším výrazivem si tu však přijdou na své a deska je může velice snadno dostat na kolena. Už dávno se nejedná o štěkavý black - už jen o tvrdší gothic. Ale abych jen nehanil, jsou tu skutečně drobná světlá místa, která se snaží celé dílo zcela nepotopit. Nebudu jmenovat veškeré tyto momentíky, jelikož se jedná o poměrně mravenčí práci, ale vyzdvihnu jen pár skladeb, které se mi celkem zalíbily: The Death Of Love (tady se kapela zřejmě vyřádila a vsadila vše na jednu minci), The 13th Caesar, Honey And Sulphur nebo jmenovka Godspeed On The Devil’s Thunder. 

K desce byly pořízeny celkem dva videoklipy. O jednom jsem se lehce zmínil výše – The Death Of Love, druhý byl vybrán pro skladbu Honey And Sulphur. Pro ucelenost ještě doplním, že album vyšlo v limitované edici s deseti bonusovými skladbami. Respektive s druhým CD. Na něm najdeme následující tracky: Balsamic And Anathema, A Thousand Hands On The Maid Of Ruin, Into The Crypt Of Rays (Celtic Frost cover), Devil To The Metal, Courting Baphomet, The Love Of Death (remix), The Death Of Love (demo verze), The 13th Caesar (demo verze), Dirge Inferno (live) a Dusk And Her Embrace (live). Tyto skladby jsem neslyšel a upřímně po nich zrovna dvakrát netoužím. Nechci si totiž případně zkazit náladu při poslechu coververze na velikány Celtic Frost, známe jak to s coververzemi u Cradle Of Filth chodí…