Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Crosses - †††

Crosses†††

Jirka D.7.3.2014
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Pioneer PD-S504 / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Velmi silná a podmanivá kolekce nálad, s níž je radost trávit čas.

Z avizovaného třetího EP sešlo, pět nových skladeb se spojilo s deseti předchozími z EP † a EP †† a souhrnně vyšlo na debutní dlouhohrající nahrávce „†††“. Ta se následně vyhoupla na 26. pozici žebříčku Billboard 200, čemuž si přiřaďte důležitost dle vašeho naturelu.

 

Pro ty z vás, kteří máte rádi přesnost a jasná fakta, připomenu, že skladby jsou na albu řazeny v opakujícím se sledu EP † – EP †† – nová skladba, jakkoliv pořadí z předchozích dvou mini respektováno není. Dalším nesporným faktem je slušný hitový potenciál značného počtu skladeb, navíc bez sklouzávání k podbízivosti nebo lacinému písničkaření. Právě naopak, silně elektronické aranže jsou propracovány s nemalou nápaditostí, čistě lineární směr je s fantazií dále rozvíjen a jen nízké procento skladeb bych označil za jednoduše přímočaré kompozice. Výjimky se samozřejmě najdou, třeba „Bitches Brew“ je poměrně jednoduchá záležitost, navíc v závěru namočená do esence Deftones, jenže u tak dobře fungující skladby jsou tyhle myšlenky jaksi pomíjivé.

 

 

Hlavní síla nahrávky ale není v jednotlivostech, nýbrž v celkové atmosféře, dané ať už skvělým Morenovým zpěvem nebo pomalým tempem, silnou melodikou a přiléhavou volbou elektronických rejstříků. Možných popisů vás může napadnout vícero – zasněnost, melancholie, vnitřní klid, poetika, elegance – není podstatné, který si vyberete, podstatná je skutečnost, že album tímto způsobem působí a působí silně.

 

Napadá mě jedna, pro někoho snad překvapivá a možná až kacířská paralela, a to k aktuální nahrávce Alcest. Jasně, instrumentace je naprosto odlišná, fundament skladeb čerpá pokaždé v jiných studnicích, ale obé podle mého směřuje k obdobnému cíli, míří na stejný terč a právě u Crosses mám dojem, že trefa je podstatně blíž černému středu. Tam kde u Alcest už ztrácím pozornost a uspán jakousi jednotvárností duchem opouštím poslechový prostor, tam mě Crosses stále vedou, stále drží v nastaveném směru a pokud únava a závan nudy, tak až v samotném závěru desky, který se lehce vytrácí do ztracena.

 

Neskrývám svůj dobrý rozmar z recenzované desky, i když absolutoriím a nekritickému přístupu nepodléhám. Zmínil jsem už reminiscence na Deftones (a ta na konci „Bitches Brew“ není jediná), zmínil jsem lehký odliv síly v závěru a dodávám ještě informaci o dynamicky nekompromisním masteringu, sice v duchu doby, ale v duchu značně blbém. Přesto je „†††“ album velmi silné a do značné míry podmanivé, což jsou slova, která vždycky píšu rád.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Daviderr / 8.3.14 10:56odpovědět

No já nevím, ale asi budu za škarohlída, ale mi se to nelíbí ani za mák. Nemá to nic.

Ruadek / 7.3.14 12:07odpovědět

3 křížky jsou velice povedená deska s potenciálem nemalým, myslím si tudíž přesný opak co Arwen. Deska na mě silně působí, škoda že není složená pouze z nového materiálu a její velkou část tvoří skladby už známé z minula. Je to elektronika, která je precizně vymakaná, má svůj feeling, umí hodně dobře naladit. Deska mě hodně potěšila, ostatně jako vše ostatní doposud pod kžíži vydané...

Arwen / 7.3.14 10:30odpovědět

Miluju Deftones a Chinův hlas. Croses je strašně nudná deska bez hlubšího potenciálu.

Victimer / 7.3.14 7:23odpovědět

Pěkný. Zrovna u křížků mně ale víc vyhovovaly ty epka. 15 medových songů je vážně dost. Ale jinak... pěkný. 70%.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky