Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Z avizovaného třetího EP sešlo, pět nových skladeb se spojilo s deseti předchozími z EP † a EP †† a souhrnně vyšlo na debutní dlouhohrající nahrávce „†††“. Ta se následně vyhoupla na 26. pozici žebříčku Billboard 200, čemuž si přiřaďte důležitost dle vašeho naturelu.

Pro ty z vás, kteří máte rádi přesnost a jasná fakta, připomenu, že skladby jsou na albu řazeny v opakujícím se sledu EP † – EP †† – nová skladba, jakkoliv pořadí z předchozích dvou mini respektováno není. Dalším nesporným faktem je slušný hitový potenciál značného počtu skladeb, navíc bez sklouzávání k podbízivosti nebo lacinému písničkaření. Právě naopak, silně elektronické aranže jsou propracovány s nemalou nápaditostí, čistě lineární směr je s fantazií dále rozvíjen a jen nízké procento skladeb bych označil za jednoduše přímočaré kompozice. Výjimky se samozřejmě najdou, třeba „Bitches Brew“ je poměrně jednoduchá záležitost, navíc v závěru namočená do esence Deftones, jenže u tak dobře fungující skladby jsou tyhle myšlenky jaksi pomíjivé.

Hlavní síla nahrávky ale není v jednotlivostech, nýbrž v celkové atmosféře, dané ať už skvělým Morenovým zpěvem nebo pomalým tempem, silnou melodikou a přiléhavou volbou elektronických rejstříků. Možných popisů vás může napadnout vícero – zasněnost, melancholie, vnitřní klid, poetika, elegance – není podstatné, který si vyberete, podstatná je skutečnost, že album tímto způsobem působí a působí silně.

Napadá mě jedna, pro někoho snad překvapivá a možná až kacířská paralela, a to k aktuální nahrávce Alcest. Jasně, instrumentace je naprosto odlišná, fundament skladeb čerpá pokaždé v jiných studnicích, ale obé podle mého směřuje k obdobnému cíli, míří na stejný terč a právě u Crosses mám dojem, že trefa je podstatně blíž černému středu. Tam kde u Alcest už ztrácím pozornost a uspán jakousi jednotvárností duchem opouštím poslechový prostor, tam mě Crosses stále vedou, stále drží v nastaveném směru a pokud únava a závan nudy, tak až v samotném závěru desky, který se lehce vytrácí do ztracena.

Neskrývám svůj dobrý rozmar z recenzované desky, i když absolutoriím a nekritickému přístupu nepodléhám. Zmínil jsem už reminiscence na Deftones (a ta na konci „Bitches Brew“ není jediná), zmínil jsem lehký odliv síly v závěru a dodávám ještě informaci o dynamicky nekompromisním masteringu, sice v duchu doby, ale v duchu značně blbém. Přesto je „†††“ album velmi silné a do značné míry podmanivé, což jsou slova, která vždycky píšu rád.