Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cruadalach - Agni - Unveil What

CruadalachAgni - Unveil What's Burning Inside (EP)

Bhut21.2.2011
Zdroj: promo mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Klan jménem Cruadalach vpustil do světa další zdařilé dílko. Aktuální počin Agni - Unveil What's Burning Inside ve svých útrobách nese celkem osm povedených tracků. Tři z nich jsou znovu natočené skladby ze staršího dema V rytmu staré krve. Ovšem nyní máme co dočinění s bohatou dávkou melodií, pestrých pasáží, různých nálad a vůbec s velice kvalitním počinem. Fanoušci pohanských věků a folk metalových uskupení by toto dílo neměli jistě vynechat!

Vprostřed těžko prostupných lesů počíná se rodit divoký klan, jehož jméno zní Cruadalach. Tento spolek putuje mezi vesnicemi a vypráví v nich legendy o božstvu a mýty našich předků. Ponechte tedy vyprávět tento soubor i v teple Vašeho domova. Rozhodně neprohloupíte. Klan po sobě do dnešních dnů zanechal dvoje poselství. První z nich nese název V rytmu staré krve a ten druhý momentálně nejaktuálnější dostal do vínku jméno Agni –Unveil What’s Burning Inside. Forma sdělení je více než příjemná. Tito poslové pohanských věků k nám hovoří skrze líbivé melodie a podmanivé tóny svých nástrojů. Není tedy divu, že se jejich oblíbenost celkem značně zvedá. V hudbě posluchač jistě pocítí zapálení a lásku kapely pro dané téma. Tedy mytologii a legendy. Z tónů je dobře znatelný cit, se kterým byla hudba stvořena. Zní doslova přímo od srdce a smysl pro detaily není taktéž vypuzen. Nepřeberné množství melodií utkví jistě dlouho v paměti všech případných posluchačů této velice milé a energické skupiny. Vytkl bych snad jen příliš horlivé hlasové projevy v jistých pasážích v podobě growlingu. Ovšem naproti tomu se zde nachází další možné varianty vokálu. Převážně krásné čisté chorály, což dodává na potřebné síle a razanci. Členové klanu se rozhodli oslovit větší počet lidí, a proto své písně obdařili o anglicky napsané texty, které stojí hned vedle těch krásných českých. Jistě není od věci zmínit se i o obalu, do kterého bylo poslední svědectví Agni zahaleno. Na někoho může působit úsměvně a lehce kýčovitě, pro druhého to však plně koresponduje s obsahem materiálu. Obal zdobí postava vzhlížející k nebesům. Kolem svých rukou má plameny a na svém těle magické symboly. Vše je stylizováno kamsi do lesa, mezi stromy. Osobně mi tento obrázek přijde přehnaně fantastický, ovšem zpracován je do nemalých detailů a velice pěkně. Předešlým počinem V rytmu staré krve se klan jen rozhlédl, zda-li jejich nahrávka někoho zaujme. A to se také stalo. A rozhodli se proto, že tři písně z minulého dema znovu natočí na tuto zbrusu novou placku. A to se již dostávám k detailnějšímu rozebrání celého díla.

Úvod do alba tvoří příjemné intro. Jakoby se z mlhy před Vámi vynořily štíty zelených hor a z jejich tmavých lesů se pojednou začínají ozývat hlasy řvoucí jméno Cruadalach. Toto svolávání klanu nenechává dlouho čekat na účinek. A tak se zanedlouho rozezní v pořadí druhá Occident Sun. Typická folk metalová záležitost. Mění druhy zpěvu, stejně jako své melodie. Parádní folkové vstupy a pasáže, velmi energická píseň. Dále k nám na koni spěchá bohyně Epona. Tento song Pramen Epony, jsme mohli již slyšet na předchozím demu. Nyní se dostalo skladbě nové vizáže s lepším zpracováním po všech stránkách. Pro mě je toto nejlepší skladba z celé desky a dosud i nejlepší kousek od kapely Cruadalach. Výborný refrén, nádherné melodie, český text a krásné téma. Opravdu vynikající pecka! Následující písnička, je opět zpívaná v českém jazyce. Jedná se o věc jménem Vrásčitá. Nádherná balada s úchvatnou atmosférou. Ve svém průběhu pomalu a nevinně přitvrzuje, avšak stále si drží své tempo. Další povedený refrén v kontrastu s nádhernými melodiemi. Dobrý zvrat má píseň v čase přibližně tři minuty dvacet vteřin, kde se dostaneme do ráje melodií. Pětka Heavenly Forge posluchače vytrhne ze snění a vrazí mu do ruky škopek s pěnivým mokem, aby si vzápětí s kapelou zapěl. Tato skladba je značně divoká a energická s chytlavými melodiemi. V šesté Rhythm Of Our Blood se dostaneme do středního tempa s lehkým nábojem nervozity. Tato skladba jest značně pestrá a různorodá, a své detaily vydá teprve až po několika posleších. Veselá písnička. A předposlední track Golden Times, pamětníci jistě poznají. Ano, jedná se o další znovu natočenou skladbu z prvotního dema. Píseň má krásné rozuzlení na začátku skladby, kdy zprvu zní dosti nervozně a napjatě, poté nastoupí nádherná melodie a člověku až přeběhne mráz po zádech nad tou krásou. Pestré pasáže, jimž kraluje úžasný hlavní motiv melodie. Šlapavá a živá skladba. Závěrečná Confession je další a zároveň vlastně poslední znovu natočenou skladbou. Tentokrát však posluchač zaznamená značný rozdíl. Tentokrát máme co dočinění s působivou melancholickou, možná až lehce barokní baladou. Poprvé zde slyšíme ženský hlas, což je nádherný prvek a dokonalé zpestření. Oproti svému prvorozenému bratříčkovi na demu V rytmu staré krve, nezní tentokrát skladba tolik ukvapeně. A v poklidu nechává dojet celé album ku konci. Velice povedená tečka za dosti zdařilým a nadějným počinem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky