Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cruadalach - Agni - Unveil What

CruadalachAgni - Unveil What's Burning Inside (EP)

Bhut21.2.2011
Zdroj: promo mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Klan jménem Cruadalach vpustil do světa další zdařilé dílko. Aktuální počin Agni - Unveil What's Burning Inside ve svých útrobách nese celkem osm povedených tracků. Tři z nich jsou znovu natočené skladby ze staršího dema V rytmu staré krve. Ovšem nyní máme co dočinění s bohatou dávkou melodií, pestrých pasáží, různých nálad a vůbec s velice kvalitním počinem. Fanoušci pohanských věků a folk metalových uskupení by toto dílo neměli jistě vynechat!

Vprostřed těžko prostupných lesů počíná se rodit divoký klan, jehož jméno zní Cruadalach. Tento spolek putuje mezi vesnicemi a vypráví v nich legendy o božstvu a mýty našich předků. Ponechte tedy vyprávět tento soubor i v teple Vašeho domova. Rozhodně neprohloupíte. Klan po sobě do dnešních dnů zanechal dvoje poselství. První z nich nese název V rytmu staré krve a ten druhý momentálně nejaktuálnější dostal do vínku jméno Agni –Unveil What’s Burning Inside. Forma sdělení je více než příjemná. Tito poslové pohanských věků k nám hovoří skrze líbivé melodie a podmanivé tóny svých nástrojů. Není tedy divu, že se jejich oblíbenost celkem značně zvedá. V hudbě posluchač jistě pocítí zapálení a lásku kapely pro dané téma. Tedy mytologii a legendy. Z tónů je dobře znatelný cit, se kterým byla hudba stvořena. Zní doslova přímo od srdce a smysl pro detaily není taktéž vypuzen. Nepřeberné množství melodií utkví jistě dlouho v paměti všech případných posluchačů této velice milé a energické skupiny. Vytkl bych snad jen příliš horlivé hlasové projevy v jistých pasážích v podobě growlingu. Ovšem naproti tomu se zde nachází další možné varianty vokálu. Převážně krásné čisté chorály, což dodává na potřebné síle a razanci. Členové klanu se rozhodli oslovit větší počet lidí, a proto své písně obdařili o anglicky napsané texty, které stojí hned vedle těch krásných českých. Jistě není od věci zmínit se i o obalu, do kterého bylo poslední svědectví Agni zahaleno. Na někoho může působit úsměvně a lehce kýčovitě, pro druhého to však plně koresponduje s obsahem materiálu. Obal zdobí postava vzhlížející k nebesům. Kolem svých rukou má plameny a na svém těle magické symboly. Vše je stylizováno kamsi do lesa, mezi stromy. Osobně mi tento obrázek přijde přehnaně fantastický, ovšem zpracován je do nemalých detailů a velice pěkně. Předešlým počinem V rytmu staré krve se klan jen rozhlédl, zda-li jejich nahrávka někoho zaujme. A to se také stalo. A rozhodli se proto, že tři písně z minulého dema znovu natočí na tuto zbrusu novou placku. A to se již dostávám k detailnějšímu rozebrání celého díla.

Úvod do alba tvoří příjemné intro. Jakoby se z mlhy před Vámi vynořily štíty zelených hor a z jejich tmavých lesů se pojednou začínají ozývat hlasy řvoucí jméno Cruadalach. Toto svolávání klanu nenechává dlouho čekat na účinek. A tak se zanedlouho rozezní v pořadí druhá Occident Sun. Typická folk metalová záležitost. Mění druhy zpěvu, stejně jako své melodie. Parádní folkové vstupy a pasáže, velmi energická píseň. Dále k nám na koni spěchá bohyně Epona. Tento song Pramen Epony, jsme mohli již slyšet na předchozím demu. Nyní se dostalo skladbě nové vizáže s lepším zpracováním po všech stránkách. Pro mě je toto nejlepší skladba z celé desky a dosud i nejlepší kousek od kapely Cruadalach. Výborný refrén, nádherné melodie, český text a krásné téma. Opravdu vynikající pecka! Následující písnička, je opět zpívaná v českém jazyce. Jedná se o věc jménem Vrásčitá. Nádherná balada s úchvatnou atmosférou. Ve svém průběhu pomalu a nevinně přitvrzuje, avšak stále si drží své tempo. Další povedený refrén v kontrastu s nádhernými melodiemi. Dobrý zvrat má píseň v čase přibližně tři minuty dvacet vteřin, kde se dostaneme do ráje melodií. Pětka Heavenly Forge posluchače vytrhne ze snění a vrazí mu do ruky škopek s pěnivým mokem, aby si vzápětí s kapelou zapěl. Tato skladba je značně divoká a energická s chytlavými melodiemi. V šesté Rhythm Of Our Blood se dostaneme do středního tempa s lehkým nábojem nervozity. Tato skladba jest značně pestrá a různorodá, a své detaily vydá teprve až po několika posleších. Veselá písnička. A předposlední track Golden Times, pamětníci jistě poznají. Ano, jedná se o další znovu natočenou skladbu z prvotního dema. Píseň má krásné rozuzlení na začátku skladby, kdy zprvu zní dosti nervozně a napjatě, poté nastoupí nádherná melodie a člověku až přeběhne mráz po zádech nad tou krásou. Pestré pasáže, jimž kraluje úžasný hlavní motiv melodie. Šlapavá a živá skladba. Závěrečná Confession je další a zároveň vlastně poslední znovu natočenou skladbou. Tentokrát však posluchač zaznamená značný rozdíl. Tentokrát máme co dočinění s působivou melancholickou, možná až lehce barokní baladou. Poprvé zde slyšíme ženský hlas, což je nádherný prvek a dokonalé zpestření. Oproti svému prvorozenému bratříčkovi na demu V rytmu staré krve, nezní tentokrát skladba tolik ukvapeně. A v poklidu nechává dojet celé album ku konci. Velice povedená tečka za dosti zdařilým a nadějným počinem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky